Střet je nevyhnutelný? Expert hovoří o chystané invazi

Střet je nevyhnutelný

„Zatímco ofenziva se nyní nejeví jako bezprostřední, střet v Idlibu zůstává nevyhnutelným,“ deklaruje Macaron. Podotýká, že zatímco Turecko s Ruskem finalizují parametry demilitarizované zóny a jednají o případných společných hlídkách bezpilotních letounů, v oblastech pod jejich faktickou kontrolou se v posledních týdnech stupňují boje.

Zamrzlé fronty obklopující Idlib přinášejí náhodné střety mezi bojovníky, ale na čtyřech velkých hraničních přechodech, které dělí vládou kontrolované oblasti od těch povstaleckých, začíná pozvolna bujet obchod, poukazuje odborník. Vysvětluje, že z toho těží všechny strany, jelikož ceny a černý trh díky mimořádné situaci rostou.

Idlib zůstává poslední existující deeskalační zónou dohodnutou loni v Astaně, navíc i v oblastech kontrolovaných syrským režimem se začínají bouřit nespokojené skupiny, konstatuje analytik. Nastiňuje, že ve východním Aleppu pokračují pouliční bitvy mezi milicemi spojenými s kmenem al-Berri a ši’ítskými bojovníky, kteří loni v dubnu ustoupili s oblastí Kefraja a Fua.

Syrská armáda nedokáže tyto bojovníky zkrotit, což opět vznáší otázku, jak je vyčerpaná a do jaké míry zvládá kontrolovat znovudobyté oblasti, uvádí Macaron. Dodává, že ruští i syrští představitelé sice naznačují, že dohoda ze Soči je dočasná, ale nezdá se, že by měli dlouhodobý plán, jak se s výzvou v Idlibu vypořádat.

„Břemeno naplňování dohody ze Soči však leží primárně na Ankaře, a tuto cenu musí Turecko platit za zabránění Ruskem vedené ofenzivy,“ pokračuje analytik. Vysvětluje, že dosavadní turecký přístup k Idlibu spočívá v částečném vyvažování rivality mezi velkými ozbrojenými skupinami a přiklánění se k těm, které se jeví jako nejvíce loajální.

Loni vytvořené Národní fronta pro osvobození Sýrie a Syrská osvobozenecká fronta byly zastřešeny Tureckem, aby vyvažovaly Haját Tahrír aš-Šám, která podle exilové Syrské organizace pro lidská práva ovládá téměř 60% Idlibu a má na 30 tisíc bojovníků, konstatuje odborník. Připomíná, že v posledních týdnech došlo k zabití klíčových velitelů Hajátu Tahrír aš-Šám, což má tuto odnož al-Káidy zjevně přimět k akceptování dohod ze Soči.

Chaos bude pokračovat

Haját Tahrír aš-Šám je rozdělen ideologicky i etnicky, stejně jako v otázce vztahu k al-Káidě, navíc původem syrští bojovníci jsou přístupní myšlence spolupráce s Tureckem, zatímco ti zahraniční se nechtějí vzdát bez boje, nastiňuje Macaron. Odkazuje na prohlášení skupiny ze 14. října, které podpořilo dohodu ze Soči, v důsledku čehož se odštěpily čtyři tvrdě orientované frakce, které zformovaly vlastní štáb pro koordinaci boje se syrským režimem.

Boj těchto skupin bude z pohledu Ankary, která se zpravidla snaží konfrontaci vyhýbat, představovat problém, který může dále oslabit její kontrolu nad Idlibem, soudí odborník. Vysvětluje, že Turecko nechce být považováno Ruskem a syrským režimem za přímo bojující stranu v Iblibu.

„Vedení Haját Tahrír aš-Šám bude muset zvolit mezi setrváním v neutralitě, konfrontací těch skupinami, které opustily jeho řady, či bojem proti Tureckem podporovaným skupinám,“ píše Macaron. Dodává, že Haját Tahrír aš-Šám se bude muset také rozhodnout, zda zůstane samostatnou skupinou, nebo se rozpustí a přidá k Národní frontě pro osvobození Sýrie, v což Turecko doufá, byť se to zatím zdá nepravděpodobné.

Chaos a boj o moc budou v nadcházejících týdnech pokračovat, stejně jako střety mezi frakcemi Haját Tahrír aš-Šám i bojovníky Haját Tahrír aš-Šám s Národní frontou pro osvobození Sýrie a Syrskou osvobozeneckou frontou, očekává analytik. Nevylučuje, že turecká armáda může přímo zasáhnout proti těm, kteří budou vystupovat proti dohodě ze Soči, aby zabránila Ruskem vedené ofenzivě v Idlibu.

Ankara v posledních týdnech vyzbrojuje své spojence v Idlibu a připravuje se na ofenzivu, jelikož jediné způsoby, jakým jí může zamezit, jsou buď podpora vnitřních bojů v provincii, nebo zahájení vlastní ofenzivy, domnívá se expert. Varuje, že druhá možnost přináší velká politická a vojenská rizika, a proto je pro Turecko nejlepší prosazovat demilitarizovanou zónu a zároveň udržovat jistý vliv Haját Tahrír aš-Šám v Idlibu, jelikož jeho bojovníci se jeví jako nejschopnější v případě invaze syrského režimu.

Momentálně je v zájmu Moskvy i Ankary vyhnout se válce v Idlibu, což se však může změnit, míní odborník. Domnívá se, že se tak může stát v důsledku nedávného zabití saúdského novináře Džamála Chášakdžího, které může vést k americko-tureckému urovnání, i když zůstává otázkou, zda případné obnovené vztahy mezi Washingtonem ovlivní také vztahy Ankary s Moskvou.

Turecko mezitím bude posilovat svou vojenskou roli v Idlibu, což případnou ofenzivu syrského režimu dále zkomplikuje, očekává Macaron. Zdůrazňuje však, že bez trvalejšího politického urovnání syrského konfliktu bude řešení nejasného statutu Idlibu zřejmě vojenské.