Netradiční boj. Syrskou vesnici tvoří jen ženy, pro ránu nejdou daleko

Jinwar se nachází na severu Sýrie, jen několik hodin autem od bývalého hlavního města kruté teroristické skupiny IS. Ještě blížeji je město Sindžár, kde se IS dopustil obrovského masakru Kurdů. Celá oblast byla pod jeho hrůzovládou, přesto zde vznikla před dvěma enkláva pro ty ženy, které najít útočiště před mužskou tyranií.

Podle zakladatelek projektu se v podstatě jedná o pokračování „ženské revoluce“, kdy kurdské ženy opustily své tradiční role a odešly bojovat do války s IS. Jinwar se stal útočištěm pro všechny ženy, které se cítí nesvobodně v konzervativní kurdské společnosti a které odmítají jejich tradiční role.

Mnohé z žen v Jinwaru jsou vdovy a svobodné matky. Jednou z nich je např. Amira Muhammad, jejíž manžel zemřel v bojích s IS. Amira, matka pěti dětí, neměla žádný příjem a musela se spoléhat na své rodiče. V Jinwaru si pochvaluje jeho soběstačnost a to, že poskytuje vzdělávací kurzy pro děti, uvádí britský list The Independent.

Jinwar nepropaguje pouze zmocnění žen, ale taktéž komunální a ekologický styl života jako alternativu k modernímu typu života. Amira upozorňuje na to, že každá žena se stará o svoji vlastní malou zemědělskou půdu. Výnosy z prodané sklizně používají na podporu svých výdajů a k obživě dětí.

„Bez žen není žádná svoboda," je napsána na zdech Jinwaru a místní ženy s tím souhlasí na 100%. „ Dokud se ženy nevzdělají a neposílí, nebude zde svoboda,“ je přesvědčena vdova Gavaria.

Ne všechny ženy jsou vdovy v středních letech. Do vesnice přichází i mladé dívky, přitahované jeho revolučním duchem. 17letá Nisreen přiznává, že život ve vesnici bývá někdy poměrně nudný, ale stále je to soběstačný „život svobodných žen.“

Architekta a aktivistka Sarah Glynnová navštívila Jinwar s obavami, zda-li děti v takto chráněném území budou schopné poté v dospělosti vejít do širšího světa. Podle jejích zkušeností však je Jinwar v úzkém kontaktu s okolními vesnicemi a navštěvují jej i muži. Pro ty jsou plánovány vzdělávací kurzy neboť podle zakladatelek projektu jen tak lze porazit patriarchát. Nicméně, Glynnová podotýká, že otázka, co se stane s vesnicí, až chlapci vyrostou v muže a dívky si najdou své manžele, zůstává.

Kurdský alternativní projekt

Nezávislý německý magazín zenith zaměřený na Blízký východ poukazuje na skutečnost, že revoluční myšlenky nejsou záležitostí pouze Jinwaru, ale týkají se celého kurdského regionu Rojava. Kurdové zde založili autonomní Demokratickou federaci severní Sýrie, jejímž cílem je uvést v život ideje tzv. demokratického konfederalismu představené levicovým filozofem Abdullahem Öcalanem, zakladatelem Kurdské strany pracujících (PTT), považovaný Tureckem, USA a EU za teroristickou organizaci. 

Öcalan, momentálně vězněný v Turecku, odmítl myšlenku národního státu a navrhl alternativní model vlády v podobě přímé demokracie a lokální participace jedinců na správě věcí veřejných. Kurdové v severní Sýrii se pokouší jeho ideje uvést v život. Každé město má občanskou radu, která se stará o správu vod, bezpečnosti, škol, životního prostředí a rovnost pohlaví. Federace se aktivně pokouší o zrovnoprávnění žen i prosazování ekologického programu.

Je však otázka, jak tento levicový projekt dokáže obstát proti řadě nepřátel, které má. Kurdové dokázali i prostřednictvím svých ženských jednotek obstát proti IS, nyní se však budou muset vypořádat se silnějším nepřítelem – Tureckem. A stále tu zůstává otázka angažmá režimu Bašára al-Asada, u něhož se nedá čekat, že by si přál nechat si syrské území v rukách takto silného protivníka.

Představitelé Federace tvrdí, že jejich zájmem není sesazení Asada. Syrskými rebelskými skupinami pohrdají s tím, že se jedná o fanatiky financované Tureckem. Ačkoliv nemají Asada v oblibě, jsou s ním ochotni jednat. Režim na rozhovory přistoupil a ačkoliv kurdští představitelé nad nimi vyjadřují jistou frustraci z toho, že nikam nevedou, zatím alespoň zajišťují klid zbraní. Ten však může kdykoliv skončit.