Proslulá tradice Bacha posh: Život dívek v Afghánistánu je velmi krutý

Při pohledu na šestiletou Mehran hrající ve škole, v Kábulu, fotbal by si každý mohl na první pohled myslet, že být v Afghánistánu něžného pohlaví nemusí nutně být takové zlo, jak se často uvádí. Ostatně by ani nebyl problém splést si jí s běžným s afgánským chlapcem, který si bezstarostně kope do míče, a který se na rozdíl od dívek vychovávaných v duchu ortodoxního islámu nestará o to, že nemá schované vlasy.  Jedná se o typickou představitelku bacha posh, což jsou dívky vychovávané, jako chlapci.

V Afghánistánu, který OSN vyhodnocuje, jako zemi s nejhoršími životními podmínkami pro druhé pohlaví, kdy věk dožití žen činí pouhých 44 let, není zklamání z narození dcery ničím výjimečným. Bacha posh pak představují skupinu dívek, které mají v konzervativní afghánské společnosti stejná privilegia, jako muži a chlapci. Mehranina matka při prvním setkání s redaktorkou britského deníku The Guardin Jenny Nordbergovou uvedla, že se o její rodině šíří různé "klepy".

Poté, co přivedla na svět čtyři dcery, učinila radikální rozhodnutí, a rozhodla se tu nejmladší ostříhat nakrátko a dát jí mužské jméno. Následně jí oblékla do kalhot a košile a nejbližšímu okolí představila jako syna. Svým způsobem je to stejné, jako v pohádkovém seriálu O ztracené lásce, kdy rodiče udělají z dívky chlapce Honzu. Zahraniční experti zpočátku existenci bacha posh zpochybňovali, protože se jim nechtělo uvěřit, že by v tradiční afghánské společnosti, založené na té nejpřísnější genderové segregaci, mohlo vůbec něco takového přicházet v úvahu.

Následně se ale ukázalo, že opak je pravdou. Vychovávat dcery jako syny je navíc dávnou tradicí z dob starověku, kdy do země ještě nedorazil islám. Vzhledem k tomu, že se ale nejedná o nic, s čím by se rodiny těchto falešných chlapců chlubily, je velmi obtížné dopátrat se k přesnému počtu bacha posh, protože platí takzvané nepsané pravidlo "don't ask, don't tell". Teprve až během pětiletého výzkumu se Nordbergové podařilo od afgánských žen a dívek zjistit, že skutečně mnohé z nich vyrůstaly, a byly vychovávány jako chlapci. 

Děti, o nichž by se dalo mluvit jako o zástupcích takzvaného třetího pohlaví, se objevují napříč všemi kulturami a etnickými skupinami. Afghánští učitelé, lékaři a ženy ve středním věku sami přiznávají, že se alespoň nějaké bacha posh vyskytují v téměř každé škole a rodině, protože ve většině částí země mají přístup ke vzdělání pouze chlapci. Právo na vzdělání dívkám a ženám značně omezil Tálibán, který v letech 1996-2001 ovládal většinu afghánského území.

Důvod, proč se afghánští rodiče často uchylují k tomu, že ze svých dcer dělají syny nespočívá v tom, že by jim chtěli zajistit svobodnější a bezstarostnější dětství. Je založen na čistém pragmatismu. Podobně, jako si i u nás v dřívějších dobách lidé pořizovali více dětí, aby pracovaly na polích, tak i v Afghánistánu vidí rodiče v dívkách vychovávaných jako chlapci náhradu za chybějícího mužského potomka v rodině.

Jedná se ale pouze o dočasný stav. S nástupem puberty jsou bacha posh postupně připravovány na přechod k tradiční ženské roli, jejíž neoddělitelnou součástí je i uzavření sňatku a založení rodiny. Opakem bacha posh jsou pak bacha bazi, což jsou zase chlapci v "dívčí" roli, kteří slouží, jako sexuální otroci pro muže, kteří nemají přístup k ženám. Taktéž nahrazují chybějící prvek. Zatímco bacha posh vychovávají rodiče, bacha bazi oběťmi únosu.