Asadovo zmrtvýchvstání. Svět mění na nenáviděného lídra názor

Rok 2018 končil pro syrského prezidenta velice úspěšně. Donald Trump oznámil odchod amerických vojsk z východu Sýrie a několik arabských států projevilo zájem o urovnání sporů s Asadovým režimem. Súdánský prezident Umar al-Bašír dokonce v prosinci zemi navštívil jako první představitel arabské země od začátku občanské války v roce 2011.

Krátce poté oznámily Spojené arabské emiráty obnovení diplomatických vztahů s Damaškem, které připravují i Bahrajn a Kuvajt. Tunisko hodlá pokračovat v provozu přímých letů do Sýrie a Jordánsko chce zase opětovně začít se vzájemným obchodem.

Nejvíc však o tom, že Asadova Sýrie přestává být regionálním vyděděncem, vypovídá fakt, že jej znovu akceptují i Saudové, kteří během civilního konfliktu finančně podporovali rebely. Jejich touha po oslabení íránského rivala, na němž je současná Sýrie velice závislá, je však větší.

Očekává se, že během následujících 12 měsíců přijme Asada zpět i Liga arabských států, která jej vyloučila ze svých řad po brutálním zásahu proti demonstrantům před více než 7 lety. Obnovené členství přinese Sýrii finanční pomoc a definitivní potvrzení ve funkci syrského vůdce.

Jednou z příčin nynější Asadovy rehabilitace je fakt, že se mu povedlo vyhnout kompletní izolaci. Podpory se mu dostalo především ze strany Ruska a Íránu. Putin zařídil, že Sýrie nečelila téměř žádným sankcím ze strany OSN, navíc poskytl Asadovi téměř veškerou dostupnou pomoc k setrvání v čele státu.

Jeho odchod nepožadovaly ani mnohé další země jako Brazílie, Čína, Indie a JAR. Potřebnou finanční pomoc ve výši 400 miliard dolarů dokáže Sýrii poskytnout jen Čína, vyspělý Západ a země Perského zálivu. Právě proto se Asad soustředí na obnovení vazeb s arabskými státy.

Na cestě k úplné rehabilitaci však nadále stojí množství překážek a vážně nejde o žádné „nazdárky“. I přes ohlášený odchod amerických vojáků ze Sýrie se nic nemění na Trumpově pohledu na Asada. Sankce vůči tamním firmám i občanům budou pokračovat především kvůli snaze oslabit vliv Íránu a podpořit Izrael.

Přístup USA má podporu i mezi vybranými členskými státy Evropské unie. Názor Britů, Francouzů a Němců ovšem nesdílejí zdaleka všichni, pochyby mají obzvlášť vybrané východoevropské státy.

V situaci, kdy se Asadův odchod z čela státu zdá vysoce nepravděpodobný, však v Evropě zvyšují hlas politici, kteří žádají návrat syrských běženců do země původu. Jen v Německu je jich v současnosti přes 600 tisíc.

Nejblíže k Sýrii však má Turecko, které svůj požadavek na Asadův odchod rovněž stáhlo. Nadále však podporuje rebely, kteří ovládají provincii Idlíb, a blokuje přeshraniční cesty, čímž brání možnému ekonomickému boomu. Sama turecká armáda v současnosti okupuje část syrského území mezi městy Afrín a Jarabulus. Urovnání vztahů, zdá se, není na pořadu dne.

Strategií Asada, který je syrským prezidentem už 18 let, bylo vždy čekání na změnu mezinárodní situace v jeho prospěch. Nynější oteplení vztahů mezi partnery v arabském regionu může být bodem zlomu, který nakonec přesvědčí i Američany a hlavně Turky. Trvat to však může ještě pěkně dlouho.