Konec islámu? V Turecku roste počet ateistů nespokojených s Erdoganovou verzí islámu

Podle agentury na průzkum veřejného mínění Konda počet nevěřících v posledních deseti let vzrostl v Turecku trojnásobně. Podíl Turků, kteří se hlásí k k islámu, se měl snížit z 55% na 51%.

Podle tureckého náboženského úřadu Diyanet dohlížejícího na věci víry se  99% Turků považuje za muslimy. Podle teologa Cemila Kilica údaje Kondy a Diyanetu nejsou v rozporu. Kilic tvrdí, že většina Turků je muslimy jen v kulturním a sociologickém smyslu, nikoliv spirituálním.

Podle Kilice by se náboženskost jedince měla zkoumat nejenom na základě náboženských, rituálních úkonů, které dělá, ale především na základě jeho etického jednání a vyznání. Pokud by se to vzalo v úvahu, pak by „ne více než 60% Turků mohlo být považováno za muslimy. Podle něj ve skutečnosti mnozí ateisté v Turecku jednají více eticky než muslimové.

Vzrůstající počet ateistů přičítá Kilic sílící nespokojenosti Turků s prosazováním náboženství od vlády. To není v podstatě ničím jiným než ukázkou loajality k moci, tvrdí Kiric. Podle počítačového experta a dlouhodobého ateisty Ahmeta Balyemeza se lidé začínají ptát, zda-li poněkud zastaralá verze raného islámu prosazovaná Erdoganem je tou pravou verzí islámu.

Selin Özkohenová, která vede tureckou Ateistickou asociaci (Ateizm Dernegi), je přesvědčena, že Erdoganova politika státního tlaku na Turky, aby se co nejvíce přizpůsobili náboženským pravidlům, se proti němu obrací. „Náboženské sekty a komunity se zdiskreditovaly. Stát by neměly vést náboženské skupiny, protože lidé začnou zpochybňovat svou víru a stanou se humanisty a ateisty,“ tvrdí.

Samotná asociace však nemá příliš velké zastoupení v Turecku – má jen 170 členů.  Během posledních dvou let zájem lidí o členství a dění v organizaci poklesl, reportoval turecký nezávislý zpravodajský server Ahval. Podle vedení organizace je to dáno tím, že lidé v Turecku nyní čelí řadě ekonomických a politických problémů, které je plně zaměstnávají. Nicméně, organizace odmítá, mediální zprávy, že ukončila svou činnost kvůli nátlaku ze strany státu.

Podle britského týdeníku The Economist sice v Turecku, případně i Libanonu jsou sice ateisté více a více slyšet a jejich počty rostou, nicméně ve většině zemích islámského světa stále platí, že člověk musí se hlásit k jistému náboženství – v Egyptě buďto k islámu, křesťanství či judaismu, v Indonésii má na výběr  východní náboženství buddhismus a hinduismus.

Samotné Turecko představuje v muslimském světě stále specifický případ jakožto země s dlouhou tradicí sekularismu, kterou nyní Erdogan dle kritiků cíleně podrývá. Přihlášení se k ateistickému vyznání zde tedy má jasný politický podtón ostrého nesouhlasu. Jak se však polarizují a radikalizují ateisté, tak se polarizují a radikalizují příznivci Erdoganova výkladu islámu. Jestliže nyní zde dochází k jisté ateistické revoluci, taktéž lze mluvit o jakési náboženské revoluci v kontextu sekulárních dějin Turecka.