Pochmurný výhled na Blízkém východě. Historik naznačil, co se stane po odchodu Američanů

Zcela nereálný scénář

"Skutečně neexistuje možnost vojenského vítězství nad Tálibánem a (existuje jen) malá šance nechat za sebou samostatnou demokracii," cituje historik experta na mezinárodní vztahy Roberta D. Kaplana. Zmiňuje též postřeh zkušených amerických diplomatů Aarona Millera a Richarda Sokolského, že Islámský stát (IS) není Německo či Japonsko, kde Američanům a jejich spojencům stačilo zničit válečné kapacity, vymítit fašistickou ideologii a nastavit demokratické prostředí, a proto je takový scénář v Sýrii zcela nereálný.

Boot ovšem s uvedenými názory nesouhlasí. Odkazuje na varování bývalého amerického zmocněnce pro Afghánistán a Pákistán Jamese Dobbinse, podle kterého možná USA nemohou v Afghánistánu zvítězit, ale zajisté mohou prohrát a předčasným, jakkoliv racionálním stažením svých vojsk volí prohru, která oslabí důvěryhodnost, odstrašovací potenciál a záruky Spojených států a posílí teroristy v regionu i variantu, že bude třeba se do Afghánistánu vrátit za horších podmínek, což platí rovněž pro Sýrii.

"IS ani Tálibán nejsou ani vzdáleně poraženi," zdůrazňuje historik. Konstatuje, že IS sice v praxi přišel o svůj chalífát, ale podle ředitele amerických tajných služeb Daniela Coasta stále disponuje tisícovkami vojáků v Iráku a Sýrii, ve světě má osm odnoží, více než desítku přidružených sítí a tisíce sympatizantů. Tálibán si vede ještě lépe, jelikož ovládá 44% afghánského území a tamním bezpečnostním silám působí těžké ztráty, poukazuje Boot. Zmiňuje odhady afghánské generality, že proti vládě stojí až 77 tisíc ozbrojenců, nikoliv oficiálně uváděných 25-35 tisíc.

Pokud se USA stáhnou z Afghánistánu a Sýrie, Tálibán zřejmě obsadí většinu první uvedené země a IS ožije v druhé jmenované, obává se historik. Deklaruje, že v boji s těmito skupinami proto musí Spojené státy opustit myšlení "velkých válek" a vizi kapitulantského ceremoniálu, k jakému došlo na konci druhé světové války na palubě lodi USS Missouri.

Afghánistán není Vietnam

I vítězství ve druhé světové válce mohlo být promarněno, podobně jako to v první světové válce, pokud by USA neměly již 73 let své jednotky v Evropě a Asii, míní Boot. Tvrdí, že čím déle americká vojska v poražené zemi zůstávají, tím větší je šance dosažení amerických cílů. Naopak, cena za stažení jednotek může být značná, jako například nástup komunistů v Kambodži, Laosu a Vietnamu po roce 1975 či vzestup IS v Iráku po roce 2011, připomíná publicista.   

"Zatímco Vietkong se nepokoušel útočit na americké území, IS a al-Káida tak činí," pokračuje historik. Odkazuje na varování amerických tajných služeb, že celkový odchod amerických vojsk z Afghánistánu může vést během dvou let k teroristickému útoku na USA.

Zastánci odchodu argumentují tím, že časově neomezené angažmá není udržitelné, s čímž ovšem Boot nesouhlasí. Připomíná, že američtí vojáci jsou dobrovolníci a dokud nebudou ztráty velké, veřejnost nebude proti jejich nasazení protestovat. Americké ozbrojené síly přišly od roku 2015 v Sýrii o šest a v Afghánistánu o šestašedesát vojáků, v průměru o osmnáct za rok, vyčísluje historik. Připouští, že jde o tragické ztráty, ale podotýká, že jen v roce 2017 zahynulo při výcviku 80 amerických vojáků, a tak je běžný výcvik momentálně čtyřnásobně nebezpečnější než bojové nasazení.

Konflikty v Afghánistánu a Sýrii také nejsou finančně devastující, konstatuje publicista. Připomíná, že náklady na afghánskou misi tvoří 10% amerického vojenského rozpočtu a pokud se Trump rozhodne pro odchod, neučiní tak ani v důsledku veřejného tlaku, jelikož žádné protiválečné protesty v amerických ulicích se nekonají, na rozdíl od éry Richarda Nixona a konfliktu ve Vietnamu.

Podobné vojenské angažmá je vždy zdlouhavé a frustrující, deklaruje historik. Jako příklad dává indiánské války, které trvaly téměř 300 let, či zhruba 100 let bojů britských vojsk na dnešním afghánsko-pákistánském pomezí. Americká vojska tak dnes neplní běžnou bojovou misi, ale zajišťují Spojeným státům mír a v boji s terorismem postupují podobným způsobem jako policie, která se také nesnaží vymýtit zločin, nýbrž ho udržuje v přijatelných mezích.

"Není to sice tak uspokojivé jako snaha o bezpodmínečnou kapitulaci, jak jsme však mohli dávno zjistit, jde o nejlepší možnost," píše Boot. Trump podle něj války v Sýrii a Afghánistánu neukončí - a rozhodně nevyhraje -, protože sliby Tálibánu jsou bezcenné a IS ani žádné nenabízí. Pokud Trump skutečně stáhne vojska, zvolí porážku a promarní oběti amerických vojáků po roce 2001, kritizuje historik.