Strach z války s Íránem: Zkušený diplomat osvětlil americkou taktiku

Washington nemá důvěru

Nejlepším příkladem je podle Rosse rostoucí napětí s Íránem, který aplikuje vlastní verzi politiky "maximálního nátlaku" na USA a jejich zájmy na Blízkém východě, využívá prostředníky a neidentifikovatelné sabotéry k útokům na tankery, ropné stanice a letiště v Saúdské Arábii, ostřeluje raketami ropná zařízení společnosti ExxonMobil či základny poblíže americké ambasády v Bagdádu, kde jsou přítomni američtí vojáci, a signalizuje, že hodlá stále méně respektovat limity dohody o svém jaderném programu.  

"V tomto bodě se zdá, že Trumpova administrativa má několik odpovědí na íránské asymetrické reakce na naší nátlakovou kampaň - jinými slovy, jak řekl (americký) ministr zahraničí Mike Pompeo, Spojené státy budou pokračovat ve svém diplomatickém a ekonomickém postupu," píše vysloužilý diplomat. Za pozoruhodné považuje to, že Pompeo nezmínil vojenskou odvetu.

USA vyslaly do oblasti relativně malé množství jednotek a pokud chtějí čelit Íránu a odradit jej od dalších nepřímých a popíraných útoků, potřebují, aby se připojili další státy, míní Ross. Předpokládá, že v momentě, kdy další země alespoň připustí, že za útoky stojí Írán, vše se změní, protože Teherán nebude moci zapírat a bude čelit možné kolektivní reakci, pokud ve od svých útoků neupustí.

Odhalení viny Íránu - pokud mu také ostatní země přisoudí odpovědnost - tak může Teherán odradit, domnívá se bývalý diplomat. Za nešťastné považuje to, že tradiční američtí spojenci jen pozvolna přijímají tvrzení Trumpovy administrativy, že za posledními útoky na dvě lodě stojí právě Írán.

"Zatímco Pompeo má jistě pravdu, že nikdo jiný, rozhodně ne zástupné síly, nemá prostředky k umístění min na trup lodí, Washingtonu nemá velkou důvěru," pokračuje Ross. Dodává, že pokud někdo spílá spojencům, pak se nemůže divit, že rychle nespěchají na pomoc, když jsou potřeba.

Páka na spojence

Existují pochopitelně i jiné důvody, proč američtí spojenci v Evropě a Asii váhají s podporou postoje Trumpovy administrativy k Íránu, připouští někdejší diplomat. Vysvětluje, že většina amerických spojenců věří, že Trumpova administrativa, která odstoupila od dohody o íránském jaderném programu a následně přijala politiku "maximálního tlaku", Teherán provokuje a měla vědět, že takový přístup vyvolá jeho protireakci.

Američtí spojenci se také obávají, že podpora amerických obvinění povede Trumpovu administrativu k eskalaci tlaku a přiblíží válku s Íránem, poukazuje Ross. Dodává, že Trump sice tvrdí, že válku nechce, ale američtí spojenci nejsou přesvědčení, že toto je skutečná pozice Washingtonu a i kdyby byla, bojí se, že akce typu oko za oko se mohou snadno vyhrotit a vést k válce díky nedorozumění.

To však může hrát Trumpovi do karet, soudí zkušený diplomat. Naznačuje, že americká administrativa by mohla využít strach, že může vyprovokovat válku, jako páku na evropské a další spojence, aby je přiměla k mezinárodní reakci vůči Íránu.

Výměnou za uznání íránské zodpovědnosti za sabotáže a souhlasu s vysláním mezinárodních námořních sil, které by chránily lodě v oblasti, může Washington například upustit od jednostranné odvety, nastiňuje Ross. Doplňuje, že kombinace veřejného odsouzení Teheránu a utvoření koalice zemí na ochranu ropných cest by mohla jednak odstrašit Írán a zároveň mírnit americké akce.       

"Využití strachu z amerického unilateralismu může také se může kombinovat s dojme potřebnosti - celkový objem plavby přepravující 17,5 milionu barelů ropy denně z Perského zálivu znamená, že by bylo pro Spojené státy obtížné poskytovat samostatně ochranu všem lodím, které ji mohou potřebovat," uvádí bývalý diplomat. Podotýká, že mezinárodní síly s rozdělenými úkoly by byly účinnější a lépe by dokázaly sledovat a pokrývat malé íránské lodě a čluny.  

Navíc, 80 % ropy z oblasti směřuje do Asie - do Číny, Japonska, Indie a Jižní Koreje -, a tak by tyto země měly mít zájem danou cestu chránit, konstatuje Ross. Soudí, že v době rostoucích americko-čínských tensí se může jednat o oblast, kde mohou obě země spolupracovat a čínské angažmá by navíc mělo na Írán velký psychologický dopad.  

Trump možná aliance a spojenectví neoceňuje, ale pokud chce zastavit íránské sabotáže bez války, nastal čas jednat méně agresivně a méně jednostranně a naopak spolupracovat se spojenci a dalšími, kteří mají zájem na volném přísunu ropy, deklaruje ex-diplomat.