Írán nedokáže řešit množící se problémy. Obrací se na Čínu, píše The Washington Post

Íránští politici pociťují velký tlak, ale místo toho, aby napřeli síly a řešili konkrétní problémy, hádají se mezi sebou. V krizích se většinou semkli k boji proti tomu, co označili za vnější hrozbu, avšak tentokrát se to nestalo, napsal k situaci v Íránu deník The Washington Post.

Jedním důvodem je možná to, že Íránci právě jednají o masivní smlouvě s Čínou, která může znamenat miliardy dolarů investic do íránské infrastruktury. Pokud se Teherán s Pekingem dohodne, bude to další z proher administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, která vyvíjí na Írán mimořádný tlak. Cílem jejích nepřetržitých sankcí je odstřihnout Teherán od přístupu na světové trhy a přinutit ho vyjednávat.

Íránci ale nevypadají moc znepokojení. Ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf se sice snažil svým kritikům připomenout, kdo je společný nepřítel, ale nikdo ho moc neposlouchal. "Amerika neuznává liberály, reformisty, konzervativce, revolucionáře ani nerevolucionáře. Všichni jsme na stejné lodi," hřímal v parlamentu před těmi, kdo ho kritizují za špatné řízení zahraniční politiky.

V USA někteří tento vnitroíránský souboj považují za úspěch americké politiky a připravují se slavit pád íránského režimu. Více na omylu být nemohou. Trhliny politiky nátlaku se každým dnem rozšiřují, jak ukazuje jednání Íránců s Čínou.

Trumpova administrativa neudělala nic, aby podpořila ty, kdo mohou íránský režim nahradit. Íránci, kteří s vedením nesouhlasí, a soudě podle minulých protestů jsou jich miliony, íránské elity nyní nijak neohrožují. Tvůrci Trumpovy íránské politiky nemají důvěryhodnou alternativu ani mezi bohatými a vzdělanými členy íránské diaspory. Jediné, co se Washingtonu povedlo, je zpustošit už tak slabou íránskou ekonomiku. Sankce ničí život všem, kdo v sankcionované zemi žijí, avšak nemohou nastartovat zásadní změnu, pouze ještě násobí špatné počínání politických elit. Dá se namítat, že právě k tomu jsou určeny - mají život obyčejným lidem natolik znepříjemnit, že se občané nakonec obrátí proti svým politikům. Sankce život lidem opravdu zhoršují, ale nikdo za to nenabízí žádnou náhradu.

Nedá se říci, že íránský režim bude věčný. Změna přijde, ale nikdo ji neřídí. Osobnosti, které by toho byly schopné, očividně chybí. Proč? protože režim udělal vše pro to, aby je zlikvidoval. Režimy, které v minulosti stály na špatné straně dějin - Sovětský svaz nebo Jihoafrická republika za apartheidu - neměly moc na vybranou. Buď se podrobit vůli občanů, nebo se nechat násilně svrhnout.

V Íránu stojí lidem v cestě k osudovému setkání s historií dvě věci. Zaprvé, USA v Íránu nemají žádnou morální autoritu. Jejich politika, ať sankce nebo zákazy cestování, pouze trestají a nenabízí nic pozitivního. Maximální tlak ano, ale to je pouze bič, a kde je cukr? Zadruhé - Číně špatné zacházení s Íránci ze strany Teheránu na srdci neleží. Peking je připraven íránskému vedení pomoci udržet se v dohledné budoucnosti u moci. Veškerý vliv, který chtěl Washington uplatnit na Írán, přebrala Čína.

Neústupná politika připravila USA o příležitost ovlivnit běh věcí v Íránu nejen v krátkodobé perspektivě, ale možná v mnoha příštích desetiletích. Po všech těch opatřeních zaměřených na to odstřihnout íránský režim od všech jeho šancí, nemůže překvapit, že je íránský režim připraven přijmout to, co nabízí Čína. Copak si to Trumpova vláda neuvědomuje?