Íránské zbraně jsou lepší než ty americké? Politolog srovnal fakta

Nafouknutá bublina

„Pokročilé“ bojové letouny Íránu jsou v reálu kopie amerických letadel ze 70. let, vysvětluje Peck. Připouští, že Írán dokáže vyrábět rakety, ale dodává, že jeho nejnovější modely jsou spíše nafouknutou bublinou než skutečností.

Na ruském zbrojařském veletrhu MAKS 2019 byla představena nejnovější íránská zbraň, raketa s plochou dráhou letu Mobin, poukazuje politolog. Nastiňuje, že podle íránské tiskové agentury má dolet 450 kilometrů, rychlost 900 km/h a dostup 15 tisíc metrů, přičemž může nést bojovou hlavici o váze 120 kg, má malý radarový průřez a značnou schopnost se radarům vyhnout.

V únoru Írán představil střelu s plochou dráhou letu dlouhého dosahu Hoveizeh, která má podle vyjádření íránského ministra obrany Amíra Hatámího dosah přes 1.350 kilometrů a hodí se k úderům na pozemní cíle, uvádí publicista. Dodává, že podle ministrových slov dokázala zbraň při testu přesně zasáhnout cíl na vzdálenost 1.200 kilometrů.

Hatámí hovořil o rychlých reakcích, nízké letové hladině, vysoké přesnosti v navigaci a značné ničivé síle coby hlavních přednostech zbraně, připomíná Peck. Podotýká, že podle nedávného prohlášení Hatámího náměstka Kásima Taqizadíha jsou íránské rakety s plochou dráhou letu dokonce přesnější než ty americké.

„Vyrobili jsme balistické a křižující rakety úměrné rádiu hrozeb, kterým čelíme v okruhu 1.800 kilometrů, a střely s plochou dráhou letu produkované Íránem jsou přesnější než jejich americké protějšky,“ cituje politolog Taqizadíha.

Střela Tomahawk Block IV využívaná americkým námořnictvem proti pozemním cílům váží 1.500 kg, letí rychlostí 880 km/h v hodině a dosah 1.600 kilometrů, konstatuje Peck. Vysvětluje, že Tomahawk je naváděn přes GPS či autonomní systém, nese konvenční hlavici o váze až 450 kg, případně několik menších náloží, a během letu dokáže přijímat satelitní data a zaměřit se na jiný cíl.

Prověřeno v boji

Za důležitější skutečnost Peck považuje to, že Tomahawk své kvality prokázal v boji a jak uvádí jeho výrobce, společnost Raytheon, Spojené státy a jejich spojenci prověřili přesnost této přes GPS naváděné zbraně při 2.300 bojových odpalech a 550 testech.

Naposledy americké Tomahawky udeřily na cíle v Sýrii v roce 2017, připomíná politolog. Přiznává, že ne všechny střely tehdy zasáhly cíle, zdůrazňuje však, že prokázaly vysokou účinnost při uplatňování americké palebné síly na dlouhou vzdálenost, aniž by byli na životě ohroženi piloti a vojáci.

 „To vznáší určité otázky o íránských střelách s plochou drahou letu,“ pokračuje Peck. Poukazuje, že co se vyzkoušení v boji týká, jemenští Húsiové minimálně ve dvou případech odpálili tyto střely na Saúdskou Arábii a je zřejmé, že Írán věnuje na vývoj raket nezanedbatelné zdroje, ať už jde o balistické, křižující či protiletadlové střely.

Co se pokročilých technologií týká, Hoveizeh vychází ze starších střel s plochou dráhou letu Soumar, které jsou odvozeny ze starých sovětských verzí z počátku 70. let, vysvětluje publicista. Podotýká, že konkrétně Soumar je kopií z letounů odpalované křižující střely Kh-55, která byla modifikována pro odpaly ze země skrze přidání startovacího raketového stupně na pevné palivo, který doplňuje proudový motor pro pozdější fázi letu.

Střely Kh-55 jsou stále ve službě, naposledy je nasadily ruské bombardéry proti syrským povstalcům v roce 2017, konstatuje Peck. Deklaruje, že zároveň neexistuje důvod pro předpoklad, že by Kh-55 či íránský Hoveizeh byly přesnější než americké zbraně jako Tomahawk či nové střely s plochou, které Spojené státy začaly vyvíjet poté, co odstoupily od smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího dosahu.