Přizná Washington mrazivou realitu? Analytik mluví o zrůdě, která zvítězila

Na cestě k vítězství

Asad je možná jedna z nejodpornějších lidských bytostí na zemi, ale navzdory uvedeným osobním rysům jde o člověka, který je na cestě k vítězství v syrské občanské válce, 9 let trvajícím cyklu všeobecného násilí, který změnil kdysi soběstačný arabský stát v hřiště džihádistických skupin, zahraničních milicí a cizích mocností, deklaruje DePetris. Podotýká, že Asad, o kterém si mnozí v USA, Evropě i arabském světě mysleli, že bude druhým Muammarem Kaddáfím, nakonec přemohl mnoho nepřátel skrze vyčerpání, velkou pomoc svých ruských a íránských přátel, čirou brutalitu i chytré machinace.  

Syrská a ruská letadla momentálně drtí provincii Idlib, poslední území, kde po boku milionů zoufalých syrských uprchlíků přežívají povstalecké skupiny, v čele s al-Káidou a Haját Tahrír aš-Šám, připomíná analytik. Odkazuje na tvrzení zvláštního zmocněnce USA pro Sýrii Jamese Jeffreyho, který médiím sdělil, že režimní a ruské letouny v posledních třech lednových dnech provedly na 200 náletů.  

"Otázka se již nesoustředí kolem toho, zda Asadův režim přežije," píše DePetris. Konstatuje, že Asad je ve všech směrech na cestě k vítězství ve válce, a to od chvíle, kdy jeho síly v roce 2016 po letech bojů znovudobyly město Aleppo. To bylo potvrzeno v dubnu 2018, kdy se stovky rebelů rozhodly nastoupit do autobusů a odcestovat na sever země, než aby čelily dalším útokům chlórem a barelovými bombami, soudí analytik.

Momentálně otázka zní, zda Washington spolkne svou pýchu a přizná mrazivou realitu, že Asad nejenže válku vojensky vyhrál, ale zůstane u moci do konce svého života, tvrdí DePetris. Otázku podle něj lze formulovat i tak, zda americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa stále věří, že může syrského diktátora vyhnat z Damašku.

Momentálně Trumpova administrativa preferuje druhou možnost a zákon z prosince loňského roku fakticky garantuje americké sankce vůči každé firmě, soukromé osobě či finanční instituci, která by se snažila podpořit syrskou poválečnou rekonstrukci, připomíná analytik. Domnívá se, že americkou strategií je izolovat ropná pole na východě Sýrie a odstrašovat potenciální investory od příchodu na syrský trh, dokud Asad nezasedne k jednacímu stolu a nesvolí k tomu, co odmítl na bojišti - k svobodným, spravedlivým volbám.

"Protože to se jednoduše nestane, americká politika vůči Sýrii zůstane politikou diplomatické izolace a ekonomického udušení po několik dalších desetiletí," očekává DePetris. Podotýká, že je těžké představit si, jak by trvalý americký sankční režim mohl usnadnit životy Syřanů.

Problém sankcí

Sýrie v letech 2011-2016 přišla na HDP o 226 miliard dolarů (téměř 5 bilionů korun) - bezpochyby z velké části kvůli vojenské strategii Asadova režimu - a UNICEF hlásí, že dvě z pěti škol v zemi byly zničeny či poškozeny a polovina zdravotnických zařízení funguje buď nedostatečně, případně vůbec, upozorňuje analytik. Doplňuje, že Sýrie dříve dokázala pokrýt 90 % poptávky po léčivech z domácích zdrojů, ale dnes je musí kompletně dovážet.

Jelikož je import produktů obtížný, obchodníci musí spoléhat na černý trh a zvyšovat ceny, aby generovali zisk, nastiňuje DePetris. Podotýká, že Asadův režim zoufale potřebuje peníze a pokouší se zachránit situaci zavedením přídělů na paliva, potraviny nebo potravinářské oleje.     

Většina politiků, právníků a analytiků ve Washingtonu nemá problém s udržováním sankčního režimu, případně s jeho utužováním, varuje DePetris. Přiznává, že sankce vůči "darebákům" jsou obecně správným opatřením, ale dodává, že problém opatření, která zbaví Asada financí a učiní mu ze života peklo, spočívá v tom, že přivodí utrpení také syrskému obyvatelstvu.

Aktuální strategií Washingtonu je čistě trestat a upínat se k fantaskním politickým cílům, kritizuje analytik. Odkazuje na názor experta na Blízký východ Arona Lunda, že od roku 2011 prosazovaná myšlenka počítá s tím, že o něco větší tlak přiměje Asada k rozumu, zahájení demokratizace nebo propuštění politických vězňů, ale ve skutečnosti k žádné takové změně v jeho chování nedošlo.

"Válka v Sýrii zatím neskončila, ale přiblížila se k bodu, kdy zabíjení alespoň ustává," pokračuje DePetris. Budoucnost země ovšem vidí pochmurně a soudí, že Sýrie zůstane místem, kde budou dění určovat násilnosti a diktát velmocí. Washington tak bude muset rozhodnout, zda jeho zájmy lépe naplňuje trestání syrské vlády za válečné zločiny - a spolu s ní i syrských obyvatel -, nebo cílenější přístup k sankčnímu režimu.