Recept na záchranu klimatu? Vědci představují myšlenku z říše sci-fi

Teoretický koncept. Zatím

Myšlenkou se zabývají také sociální vědci, kteří se obávají možných dopadů globálního oteplování, poukazují Astra a Parker. Vysvětlují, že idea počítá s vypuštěním malých reflexivních částic, například oxidu siřičitého, v horních vrstvách atmosféry, kde by zůstaly rok či dva a odrážely část energie ze Slunce, než se dostane do nižších vrstev zemské atmosféry.    

Další možností je rozprašování mořské vody do nízké nadmořské oblačnosti, kde by tyto malé kapičky působily jako "kondenzační jádra", tedy částice přitahující vodu, v důsledku čehož by mraky byly bělejší, jasnější a tedy více reflexivní, nastiňují oba vědci. Připouštějí, že momentálně jde o pouhý teoretický koncept, a proto pokládají otázku, jaký výzkum musí předcházet návrhu konkrétního projektu.

"Do dnešní chvíle jsou všechny výzkumu managementu solární radiace realizovány uvnitř - buď počítačovým modelováním potenciálních dopadů či společenskovědním výzkumem," píšou Parker a Asrat. Dodávají, že v terénu proběhlo jen malé množství experimentů, například ten amerických vědců s formováním nadmořským mraků či pokus ruského týmu s reflexivními vlastnostmi aerosolů.

Počátkem letošního roku pak věci z Harvardské univerzity oznámili plán dalšího malého experimentu, během kterého by chtěli pochopit dopad přidání aerosolů do stratosféry na chemické složení atmosféry, upozorňují Asrat s Parkerem. Vyzdvihují, že jde o omezený, neškodný pokus, přičemž žádné větší nejsou plánovány ani navrhovány.

"Jak nám to může pomoci uchránit planetu od globálního oteplování?" tážou se vědci. Vysvětlují, že omezení míry globálního oteplování skrze omezování emisí skleníkových plynů je i nadále důležité, jelikož management solární radiace nedokáže sám o sobě globální oteplování zastavit, ale mohl by omezit některá rizika plynoucí z tohoto jevu, dokud lidstvo nedostane emise po kontrolu.   

I kdyby svět náhle a dramaticky snížil uhlíkové emise, teplota bude v nadcházejících dekádách stoupat, částečně kvůli tomu, že oxid uhličitý má v atmosféře dlouhou životnost, konstatují Parker s Asratem. Doplňují, že management solární radiace je proto jediná známá cesta, která může zastavit rychlý nárůst globální teploty, což z něj činí unikátní způsob boje s některými klimatickými hrozbami.

Nezanedbatelná rizika

Modelové studie ukazují, že management solární radiace může snížit mnoho předvídaných rizik, které s sebou nese klimatická změna ve většině částí světa, uvádějí vědci. Vysvětlují, že jde především o růst teplot, narušení dešťů, zvyšující se hladinu moří a silnější bouře.

Neočekává se přitom, že dopady managementu solární radiace by byly rozprostřeny rovnoměrně, protože světové klima není lineární, ale složitý systém, přiznávají Asrat a Parker. Rovněž připouštějí, že nápad přináší velká rizika a ohledně jeho zamýšlených i nezamýšlených dopadech panuje mnoho nejistot.

"Jaká jsou rizika?" tážou se vědci. Upozorňují, že management solární radiace může zbrzdit obnovu ozonové vrstvy, pokud by byl jako reflexivní aerosol použit oxid siřičitý, stejně jako by mohl vést k dalšímu narušení běžného počasí v některých regionech, s ohledem na způsob aplikace.

Existují také obavy ze zdravotních dopadů, protože vdechování oxidu siřičitého, jak je známo, působí dýchací potíže, tudíž by management solární radiace založený na mírném zvýšení míry tohoto prvku v atmosféře mohl vést k lehkému nárůstu respiračních onemocnění, přiznávají Parker a Asrat. Dodávají, že pak jsou zde ještě neznámé dopady, které lze těžko předvídat, protože klima na planetě je velmi složitý systém se silnou regionální variabilitou.

Země nacházející se na rovníku například zažívají srážky v jinou roční dobu kvůli měnící se pozici intertropické zóny konvergence, kde se setkávají severovýchodní a jihovýchodní pasáty, připomínají vědci. Upozorňují, že krom fyzikálních rizik existují také rizika sociální a politická.

Není třeba jasné, co se stane, pokud myšlenka managementu solární radiace odvede pozornost vlád od zásadního úkolu snižovat emise skleníkových plynů, zda je možné při zahájení takového projektu brát v potaz názor nejvíce ohrožených lidí a zda by na spuštění "planetárního termostatu" zavládla celosvětová shoda, poukazují Asrat a Parker. Deklarují, že tyto otázky je nutné vyřešit, pokud má být o využití managementu solární radiace někdy vážně uvažováno.