Erdoganova prohra by znamenala úlevu na Západě a úzkost v Moskvě

Nedělní prezidentské volby v Turecku jsou ostře sledované ve všech západních metropolích, v sídle NATO, ale hlavně v Kremlu. Podle serveru The New York Times bude mít výsledek voleb vliv na dlouhodobou zprostředkovatelskou roli Turecka ve složitých a často napjatých vztazích mezi Západem a Ruskem.

S tím, jak se prezident Erdogan v průzkumech propadá za svým vyzyvatelem Kemalem Kilicdarogluem, diplomacie se koncentruje na vyhlídku, že by Erdogan mohl prohrát tyto důležité volby ve velmi napjaté době.

Západní politici se sice nechtějí veřejně vyjadřovat k volbám, aby se nezdálo, že se vměšují do turecké domácí politiky, je ale obecně známo, že by byli spokojeni, kdyby Erdogan prohrál a Turecko se stalo snazším a přátelštějším partnerem.

Rusko má silný vliv na výsledek tureckých voleb, protože "Erdoganovo" Turecko se stalo pro Rusko důležitým ekonomickým partnerem a občas i diplomatickým prostředníkem. Toto partnerství nabralo po ruské invazi na Ukrajinu ještě větší význam. Erdoganova nezávislá zahraniční politika, kterou prosazoval během svých 20 let u moci způsobila frustraci jeho západních spojenců a umožnila Moskvě vstoupit do tureckých diplomatických vztahů.

Rozhodnutí odmítnout západní sankce vůči Moskvě a těžit z levné ruské ropy posílilo vztahy mezi Tureckem a Ruskem. I když turecká ekonomika se stále potýká s problémy. Erdogan také rozhořčil své spojence v NATO blokováním švédské kandidatury do aliance podmínkou a požadavkem vydání kurdských uprchlíků.

Erdoganova vláda se podle západních úředníků vzdaluje evropským hodnotám a normám, jako je právní stát a svoboda tisku. Pro NATO je naděje, že změna vedení v Turecku ukončí patovou situaci ohledně schválení členství Švédska ve vojenské alianci. Zároveň Erdoganova spolupráce s Putinem a jeho rostoucí autoritářství vedou některé úředníky a kongresmany k návrhu na vyloučení Turecka z NATO. Vítězství opozice v tureckých volbách by oslabilo Erdogana i Putina.

Turecký prezident odmítl západní sankce vůči Rusku a umožnil tak Turecku těžit z levné ruské energie a zásobovat tak Moskvu zbožím a zdroji uprostřed zpřísňujících se západních sankcí. Kreml vidí v konfrontační Erdoganové rétorice potenciál narušit pevnost aliance NATO. Turecko také získalo příjmy z ruského cestovního ruchu a investic a Rusko staví v zemi první jadernou elektrárnu. Také si přeje, aby se Turecko stalo centrem obchodu se zemním plynem.

Turecký vůdce s Putinem sdílejí autoritářský styl vlády a konfrontační rétoriku vůči Západu, ačkoli jejich partnerství je spíše založeno na vzájemném zájmu než na ideologické spřízněnosti. Turecko a Rusko soupeří o vliv na Kavkaze a na Středním východě a podporují různé frakce v ozbrojených konfliktech v Sýrii a Libyi. Vztahy se zhoršily poté, co Turecko v roce 2015 sestřelilo ruskou stíhačku.

Neposkytuje přímou podporu Rusku ve válce na Ukrajině a dokonce povolil prodej tureckých ozbrojených bezpilotních letounů Bayraktar TB2 do Kyjeva, což vyvolalo rozhořčení Moskvy. Opoziční vůdce Kilicdaroglu navíc minulý týden obvinil Rusko ze zasahování do tureckých voleb a přestože slíbil zachovat ekonomické vazby s Ruskem, není jasné, zda by zachoval Erdoganovu rovnováhu na Ukrajině.

Vyjádřil také znepokojení velvyslanci Spojených států Jeffu Flakeaovi, po jeho setkání s opozičním vůdcem Kilicdarogluem. Evropští lídři jsou znepokojeni potenciálními povolebními otřesy, zejména pokud bude Erdogan poražen těsně nebo se volby dostanou do druhého kola. Existuje riziko ústavního patu, pokud moc bude rozdělena mezi Erdogana a nestabilní opoziční koalici ovládající parlament.