Hrůzy Berlínské zdi dnes už nikoho nezajímají, zlobí se politik

"Během 25 let se velmi rychle vytratilo historické povědomí o tom, co tato zeď znamenala. A pro nás je jedním z hlavních úkolů zajistit aktivní připomínání minulosti," řekl Wowereit. "Nejen kvůli uznání obětí zdi a respektu k nim, ale jako připomínku pro budoucnost, aby příští generace vůbec nedovolily vznik diktatury,".

Berlínský primátor také připustil, že se město dnes setkává s kritikou kvůli tomu, že z Berlínské zdi téměř nic nezůstalo. "Při pohledu zpět se musíme dívat na to, proč byla zeď zbourána. Dnes mnozí říkají, že se měla nechat stát kvůli turistům. Ale ulice byly tehdy potřeba. Potřebovali jsme propojit jednotlivé části města a samozřejmě nikdo také už nechtěl koukat z okna do zdi," řekl Wowereit.

"Dnes můžeme říct, že jsme měli nechat stát víc exemplářů a částí zdi. Ale trvalo velmi dlouho, než jsme vůbec přijali koncept toho, jak si budeme zeď připomínat, než vznikl památník jejím obětem," dodal berlínský primátor.Politici podle Wowereita měli po pádu za úkol co nejrychleji zajistit spojení města. To se podle něj podařilo, sny o tom, že se Berlín ze dne na den stane hospodářsky silnou metropolí, se ale ukázaly jako iluze. "Ve východním Berlíně kolabovaly někdejší státní firmy a i západní Berlín měl nekonkurenceschopné podniky. Město v krátké době přišlo o několik tisíc pracovních míst a během 90. let se je nepodařilo nahradit," uvedl primátor.

V posledních deseti letech se ale situace Berlína podle Wowereita zlepšuje. "Ještě jsme se nezískali hospodářskou sílu, jakou mají normální středoevropská hlavní města, ale od pádu Berlínské zdi jsme hospodářsky velmi pokročili. Tehdy jsme byli ve všech ekonomických charakteristikách poslední ze 16 německých spolkových zemí, nyní jsme v mnoha ohledech vepředu," řekl primátor.

VIDEO: Lidí prchají přes Zeď na Západ, žena skočila z pátého patra

Zdroj: YouTube

Od prvních okamžiků se lidé pokoušeli o zdolání zdi, každý tak jak uměl. Mnoho lidí skočilo z okna do požárnických plachet anebo na předem shozené matrace. Jiní jednoduše hodili přes zeď lano a čekali, že je někdo na druhé straně podrží. Mnoho lidí uteklo pod zemí, ať už skrz bludiště odpadních stok či pomocí některého z mnoha tunelů. Jeden řezník se omotal párky a pláty slaniny a takto vybavený se převalil přes ostnatý drát aniž by se zachytil.

Mnozí se ke svobodě proplavali některou z vodních cest, jimiž je Berlín protkán, dokonce i skupinka neplavců navlečených do autoduší se přeplácala na druhý břeh. Jedna skupina mládežníků ukradla sovětské auto, dali na něj falešnou poznávací značku, vyzdobili si doma zhotovené sovětské uniformy hvězdičkami z lepenky a byli bez mrknutí oka puštěni přes oficiální přechod. Jinou skupinku rozstříleli jak řešeto i s ukradeným autobusem přímo na čáře, připomíná totalita.cz.

9. 11. 1989 večer vysílal Berlínský rozhlas popletenou zprávu, že východoněmecké hranice budou otevřeny. Na obou stranách zdi se shromáždily davy, ale hraničáři doposud nedostali žádné povely. Nakonec zvítězil zdravý rozum a po 28 letech přestala být Berlínská zeď symbolem utrpení rozděleného světa a stala se místem oslav vítězství demokracie a lidského přátelství. Příštího dne začali východoněmečtí vojáci s rozebíráním zdi. Mezi jejími 175 obětmi byli 4 hraničníci, 4 utonulé děti a 22 lidí, jejichž totožnost se nepodařilo zjistit, asi 3000 lidí bylo při pokusu o její zdolání zatčeno.