Hádka o velký kus ledu: Proč chce Dánsko zabrat severní pól?

Pás Arktidy včetně Severního pólu v současnosti leží mimo dosah běžné vzdálenosti 200 námořních mil, které podle konvence OSN mohou tvořit pobřežní "exkluzivní ekonomickou zónu" každé země. Proto už řada zemí požádala OSN o rozšíření jejich území - a Rusko popudilo své rivaly v roce 2007, když do dna oceánu pod Arktidou umístilo titanovou vlajku své země.

Dánská snaha získat 895.000 čtverečních kilometrů Arktického oceánu zní obzvlášť troufale s ohledem na to, že jde o dvacetinásobek rozlohy samotného Dánska a země leží na stejné zeměpisné šířce jako Británie - více než 3200 kilometrů od Severního pólu.

Ale dánský zájem je odvozen od jeho autonomního území - Grónska - a dánští geologové tvrdí, že grónský kontinentální šelf přirozeně přechází do Lomonosovova hřbetu; podmořského horského hřebene procházejícího pod pólem.

Podle Jona Rahbeka-Clemmensena, pomocného profesora na Jihodánské univerzitě, je ekonomický rozměr tohoto sporu přehnaný, protože tato část Arktidy pravděpodobně "nemá vůbec žádné zdroje". Dánský krok je podle něj spíše snahou posílit svou popularitu v Grónsku, jež dlouhodobě usiluje o nezávislost - a nárok na větší díl Arktidy je tu "velmi, velmi populární".

"Všechny geologické odhady naznačují, že v této konkrétní oblasti není ani ropa ani plyn - jde jen o čáry na mapě," řekl. "Pro obyvatele Grónska je to víc o národních pocitech a o tom, být součástí Arktidy. Je to stejné jako v případě Ruska - je to symbolické."

I dánské ministerstvo zahraničí připouští, že dánský nárok se tluče s nároky Norska, Kanady a Ruska. Thorkild Kjaergaard, hlavní odborník na historii a kulturu Grónské univerzity, si nedokáže představit, že by nad Severním pólem zavlála dánská vlajka. "Je krajně nepravděpodobné, že by na to Rusko přistoupilo. Nikdo nečeká, že by to tak mohlo dopadnout, ale Kodaň chce ukázat, že podporuje jakékoli nároky obyvatel Grónska," dodal.

V arktických oblastech Ruska leží ohromné zásoby niklu, mědi, uhlí, zlata, uranu, wolframu a diamantů. V asijském Rusku lze též pozorovat určité zásoby ropy. Severoamerické arktické oblasti (Aljaška, severní Kanada) jsou bohaté na podobné přírodní materiály: měď, nikl, železo, uran a navíc zemní plyn a ropa (především na Aljašce).

Evropské arktické regiony takové zásoby minerálů neobsahují (vyjma zdrojů černého uhlí na Špicberkách). Jejich hlavní strategický význam tkví v existenci kvalitních lodních liniích s jižními oblasti Evropy, které celoročně nezamrzají. Doprava materiálů z oblasti asijského Ruska a Severoamerické oblasti je závislá na letních měsících, kdy tamější vody nejsou zamrzlé. Snaha o vybudování ropovodu z Aljašky totiž narazila na silné protesty ze strany environmentalistů

Novým důležitým trendem jsou však nově dostupné neprozkoumané arktické oblasti. Těmi jsou především severní Grónsko, oblast Severního pólu, Grónské moře, Barentsovo moře, Špicberky, Beringovo moře a Severozápadní průjezd. Neprozkoumaná dna nově dostupných vodních ploch a zprávy o zásobách ropy na zmiňovaných ostrovech přitahují pozornost mocností v regionu. Právě tyto oblasti se tak stávají novými cíly většiny zúčastněných států a mohou být zdroji různých konfliktních situací, uvedl server sekuritaci.cz.