EU jako chyba? Rozpad SSSR byl přínosem, varuje odborník. Co čeká nás?

Řecká krize si zaslouží ještě více pozornosti, než jí bylo dosud věnováno, tvrdí ve své analýze pro Foreign Policy respektovaný odborník Stephen M. Walt. 

Evropská unie je v nejednom ohledu pozoruhodný projekt. Ekonomická a politická integrace pozitivně stimulovala poválečný růst Evropy, dala jí silnější hlas na světovém politickém jevišti a v neposlední řadě razantně snížila riziko války na kontinentě (už jen tím, že se jí podařilo udobřit dlouholeté nepřátele, Francii a Německo). Projekt Evropského společenství pomohl také vytvořit fungující demokracii v řadě postkomunistických zemí.

Podle Walta lze nicméně jen s těží zůstat optimistou ohledně budoucnosti EU. Evropská unie v současných dnech čelí pěti zcela zásadním problémům, z nichž ani jeden nebude lehké překonat.

Problém č. 1: Nadměrná expanze

„Evropská unie je v současné době obětí svých minulých úspěchů" tvrdí Stephen Walt. To, co na začátku padesátých letech začalo jako společný trh s uhlím a ocelí mezi šesticí států, se během let proměnilo v obrovskou nadnárodní organizaci s osmadvaceti členy a propracovanými institucemi, v jejichž prospěch se členské státy dobrovolně zřekly části své suverenity. I přesto jsou však tyto země i nadále svrchovanými zeměmi, které mají své vlastní fungující vlády.

Spolu s tím, jak se EU rozšiřovala, začala být také stále více heterogenní mezinárodní organizací. A to především kvůli ekonomickým, geografickým, populačním či historickým rozdílům. Dosáhnutí konsensu se tak stává stále složitější.

„Není překvapivé, že expanze učinila EU těžkopádnější, více rozdělenou a méně populární. Podle průzkumu z roku 2014, více než 70 % občanů Evropské unie nevěří, že jejich hlas má vliv na tvorbu politik EU. Dokonce téměř dvě třetiny lidí pak uvedly, že Evropská unie nerozumí potřebám svých občanů."

Problém č. 2: Rozklad sovětského bloku

Ačkoliv Stephen M. Walt shledává rozpad Sovětského svazu jednoznačně jako pozitivní jev, upozorňuje na to, že tento historický vývoj současně představoval pro Evropské společenství ztrátu jedné z hlavních motivací, která její struktury držela pohromadě. Na Evropskou unii bývá mnohdy mylně nahlíženo jako čistě na ekonomický a politický projekt. Je však třeba neopomíjet ani bezpečnostní motivy, které hrály v procesu evropské integrace také jednu z klíčových rolí.

„Absence externí hrozby vedla k tomu, že se evropští lídři začali více soustředit sobecké národní zájmy a strachy." Následná snaha o vytvoření Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jež začala v devadesátých letech, příliš úspěchů nezaznamenala, což mj. dokládá dnešní neschopnost EU řešit krizi na Ukrajině.

Problém č. 3: Eurokrize

Podle Walta bylo rozhodnutí o vytvoření měnové unie obrovskou chybou. Upozorňuje na to, že euro bylo vytvořeno spíše kvůli politickým, než ekonomickým důvodům. Evropská unie i dnes postrádá potřebné mechanismy a instituce, díky kterým by společná evropská měna mohla fungovat.

"Pokud Řecko nakonec odejde, bude to demonstrovat, že euro není neodvolatelné, a to rozvíří nové pochybnosti o jeho dlouhodobé perspektivě. Pokud Řecko v měnové unii zůstane a nebude schopné provádět herkulovské reformy, které po něm jeho věřitelé požadují, další krize je nevyhnutelná."

Kromě enormních ekonomických ztrát s sebou eurokrize přináší Unii také nezanedbatelné politické ztráty. Pozornost evropských lídrů je odváděna od takových mezinárodních problémů, jako je například vzestup Číny, situace na Blízkém východě či válka na Ukrajině.

Problém č. 4: Zhoršující se regionální bezpečnostní situace

Evropská unie se potýká se závažnými bezpečnostními problémy na své periferii. Rozklad Libye, občanská válka v Sýrii, situace v Jemenu a Sub-Saharské Africe zplodily masy uprchlíků, kteří prchají do Evropy. To spolu s vzestupem Al-Káidy a Islámského státu, s ohledem na rostoucí muslimskou populací v zemích EU, představuje pro Evropu zásadní bezpečnostní problém. EU se není schopná domluvit na vhodných opatřeních, kterými by těmto hrozbám společně mohla čelit.

Stále více alarmující hrozba teroristických útoků s sebou nese za následek, že některé členské státy volají po opětovném uzavření hranic. To by však znamenalo zboření Schenghenského systému, jednoho z úspěchů integračních snah, který se začal rodit již ve druhé polovině osmdesátých let.

Problém č. 5: přetrvávající nacionalismus

I když evropský projekt doufal v překonání nacionalismu, bohužel se mu to nepovedlo. Za příklad dává autor současný vývoj ve Velké Británii, kde stále narůstá počet hlasů volajících po vystoupení z EU (který Lisabonská smlouva nově umožňuje). Další ukázkou může být více a více populární Národní fronta ve Francii.

Psali jsme: Jedna měna, jedna vláda, jeden rozpočet. Eurozóna podle Hollanda Problémy s migrací? Ministři vnitra EU zasednou Evropská civilizace spěje ke konci, domnívá se psychiatr  

Walt hovoří o třech možných scénářích budoucího vývoje EU. Podle prvního, jenž je nejoptimističtější, avšak podle autora bohužel také nejméně pravděpodobný, se politikům povede krizi EU za pomocí nových mechanismů a institucí překonat.

Druhá prognóza, kterou Walt vidí jako nejpravděpodobnější, tvrdí, že EU přežije. Její vliv nicméně bude postupně upadat, užší integrace se konat nebude a její globální vliv bude slábnout. Podle třetí možnosti bude evropský projekt odsouzen k postupnému, úplnému zániku. To by uškodilo jak Evropě, tak USA. Otázkou je, jak dlouho by tento proces trval.