EU skončí, je to nevyhnutelné, tvrdí analýza

EU nevyhnutelně selže

Analýza se domnívá, že projekt jednotné Evropy byl odsouzen k zániku hned od samého počátku. „Evropa je kontinent rozdělený geografickými bariérami. Poslední dvě tisíciletí strávila nejen vedením obrovských a neustálých vnitřních válek, ale také sepisováním záznamů, aby informovali své potomky o všech křivdách, kteří jim jiní způsobili."

Ve výsledku je tak Evropa plná skupin lidí, kteří se liší svou kulturou i jazykem. „Jakýkoliv projekt, který by se je snažil během pouhých 70 let stmelit do jednotného státu, byl už ze své podstaty odsouzen k záhubě. Nevyhnutelně by narazil na nepřekonatelně velký nacionalistický odpor a projekt by se eventuálně zastavil. To je chvíle, ve které se nyní nacházíme."

Podle analýzy se příčiny krizí, kterými EU opakovaně procházela a prochází, dají vždy vystopovat až k faktu, že jednotlivé země v konečném důsledku preferují své národní zájmy nad zájmy celku.

Národní identita je příliš silná

„Během probíhající migrační krize se lídři jednotlivých národů snaží uklidnit své obyvatele obcházením evropských zákonů a znovuzavedením kontrol na hranicích, aby zmenšili příliv uprchlíků na své území."

Současný vývoj událostí tak byl podle analýzy předvídatelný a povede ke konci celého systému EU v podobě, v jaké ho známe dnes. Upozorňuje ale, že není jasné, jak tento konec bude probíhat a co všechno bude zahrnovat.

„Asi nejpravděpodobnějším scénářem v tuto chvíli je, že Evropská unie přežije jako skořápka svého minulého já, kdy budou její zákony ignorovány a omezeny do té míry, že nad svými členy budou mít jen malou kontrolu."

EU v malém

I po selhání EU však podle analýzy některé státy budou udržovat bližší spolupráci než ostatní, jelikož budou mít společné cíle.

Příkladem regionu, který by i nadále udržoval velmi blízké vztahy, bude podle analýzy Benelux. Jak Belgie a Lucembursko, tak i Nizozemsko stály u zrodu celého projektu. S nimi zřejmě udrží blízké vztahy i Francie a Německo, což by se ale mohlo stát zdrojem komplikací, jelikož francouzsko-německé vztahy způsobují problémy i v současném uspořádání EU.

Tento nový evropský blok by pak zřejmě pokračoval ve vzájemné integraci a zachoval používání eura jako společné měny.

Ve vztahu k zemím Visegrádské čtyřky zřejmě Německo zaujme postoj volného pohybu zboží a kapitálu, ale nikoliv volného pohybu lidí.

Rusko by mohlo v budoucnu rozšířit svůj vliv do Polska a baltských států, jelikož je od něj neoddělují žádné přírodní hranice. To by ve výsledku mohlo rozdělit Střední a Východní Evropu na dva tábory, kdy se země více chráněné od vlivu Ruska budou soustředit na obchod, zatímco země, které by mohly pod vliv Ruska spadnout, se budou více soustředit na bezpečnost.

Skandinávské země pak nejspíš utvoří svůj vlastní blok. Jak na závěr analýza upřesňuje, Španělsko i Itálie budou ponechány na pospas vlastnímu osudu, zatímco Velká Británie by z celé situace mohla těžit nejvíce.