Operace Valkýra: Co vše by se muselo povést, aby se nacisté svrhli sami

O vraždu Hitlera se pokoušelo několik lidí, jejich plány vždy z nějakého důvodu selhaly. Jedním z nich byl Ewald-Heinrich von Kleist. Ve věku 22 let byl von Kleist vybrán k tomu, aby stál modelem pro novou armádní uniformu pro Hitlera. Von Kleist se rozhodl chytit příležitosti a začal nosit pod uniformou sebevražednou vestu, kterou chtěl odpálit, zatímco by stál vedle diktátora. Jeho otec, který se proti Hitlerovi postavil před válkou a byl mnohokrát zatčen za účast v odporu, mu řekl „Ano, musíš to udělat. Muž, který nevezme takovou šanci, už nikdy nebude v životě šťastný," uvádí New York Times. Pokus nakonec nevyšel kvůli Hitlerovu konstantnímu měnění plánů. Von Kleist přežil válku a zemřel ve věku 90 let.

Von Kleist a jeho otec se nakonec připletli k plánu na vraždu, který měl největší naději na úspěch. Jeho iniciátorem byl Claus Schenk Graf von Stauffenberg, plukovník německé armády, který ztratil své levé oko, celou pravou ruku a dva prsty na levé ruce během leteckého náletu v dubnu 1943. Stauffenberg věděl, že pouhé uvěznění Hitlera nestačí. Členové SS, kteří skládali Hitleru přísahu, jíž mohla zrušit pouze jeho smrt, by to nikdy nepřijali. Spolu s generálem Olbrichtem a generálmajorem von Tresckowem vymysleli způsob, jak zabít nenáviděného Vůdce.

Původní idea byla zabít též Himmlera a Göringa. Tito dva pohlavárové měli být spolu s Hitlerem na schůzce v hlavním Hitlerově stanu s kódovým označením Vlčí doupě (Wolfsschanze), nacházející se u města Kętrzyn (východní Prusko). Stauffenberg se tam oficiálně vydal, aby přinesl aktuální zprávu o stavu německé armády. Neoficiálně přijal sám roli vraha Hitlera, aby snížil šance, že něco půjde špatně. V 11 hodin 20. července přišel Stauffenberg a jeho dva spoluspiklenci, generálmajor Helmuth Stieff a první poručík Werner von Haeften, do velitelství nacistického režimu. Plán mohl být spuštěn.

Atentát na Hitlera: Rekonsturkce

Spiklenci počítali s tím, že setkání pohlavárů podběhne v uzavřeném podzimním bunkru. Ten představoval jedno z nejlepších míst pro úkladnou vraždu. Vlny výbuchu (a šrapnely bomb) nemohly proniknout silnými zdmi a tím bylo zajištěno, že bude zabit každý v místnosti. Tlak vzduchu, který vznikne dokonce malou explozí, měl okamžitě zabít každého v místnosti. Protože však bylo ten den mimořádné horko, setkání bylo přesunuto z podzemního bunkru do konferenční místnosti. To byla špatná zpráva pro spiklence, protože v relativně otevřeném prostoru s mnoha dřevěnými objekty mohlo dojít k redukci účinků výbuchu- Stauffenberg se rozhodl navýšit počet výbušnin a pokračovat v plánu.

Stauffenberg nesl kufřík, který obsahoval dva balíčky výbušnin. V 11:30 hod. se omluvil, že potřebuje navštívit koupelnu. Odešel z místnosti, kde byly všechny špičky Třetí říše a s pomocí Haeftena začal připravovat výbušniny. Museli jednat ve spěchu, protože jen jedna z výbušnin byla aktivována a vrácena do kufříku. To zvýšilo možný neúspěch z důvodů vyjmenovaných výše. Jakmile tak učinili, Stauffenberg se vrátil do místnosti, kde ve 12:37 byl představen Hitlerovi. Kufřík položil nenápadně těsně pod stůl s mapou, hned vedle Hitlera.

Stauffenberg neplánoval sebevražednou operaci. Poté, co umístil kufřík, opustil místnost pod záminkou telefonního hovoru. K jeho smůle, kufřík byl přesunut, zřejmě plukovníkem Heinz Brandtem, který stál vedle Hitlera. Tím odklonil výbuch od Hitlera. V 12:42 bomba vybuchla, zabila stenografa a zranila 20 lidí, z nichž tři později zemřeli. Hitler jako další přeživší následkem výbuchu utrpěl protrženými ušními bubínky. Kdyby se atentát odehrál v bunkru nebo by byly připraveny obě bomby či kdyby nebyl odsunut kufřík, Hitler by zřejmě zemřel.

Dozvuk atentátu

Spiklenci se zpočátku domnívali, že Hitler zemřel. Začali zatýkat nacistické pohlaváry pod záminkou, že potlačují vzpouru. Carl-Heinrich von Stülpnagel, vojenský guvernér okupované Francie, začal ozbrojovat SS.  Spiklenci se též pokusili zatknout Josepha Goebbelse. Brzy ale vyšlo najevo, že Hitler přežil. Ihned, jakmile se vzpamatoval z následků výbuchu, nařídil potlačení převratu. Méně rozhodní spiklenci začali měnit strany, ti více oddaní a odpovědní za spiknutí, začali páchat sebevraždy, pokud nebyli rovnou chyceni a ve veřejném procesu popraveni. Jedním z nich byl Pouštní liška Erich Rommel, který si mohl vybrat veřejný proces nebo sebevraždu. Hitler nechtěl, aby se vědělo, že spiknutí se účastnil i takto důležitý generál.

Ačkoliv ambiciózní plán selhal, ukázal Spojencům, že ne všichni Němci souhlasí s Hitlerovým vedením a že v Německu je poměrně silná rezistence vůči jeho osobě. Nicméně, historik Christian Berlách poukazuje na to, že nelze spiklence vnímat jednoznačně jako hrdiny, protože někteří z nich se podíleli či neměli žádný problém s nacistickými zvěrstvy. Jejich cílem bylo zachování Německa, nikoliv obrana národů trpících pod nacistickou vládou. Podle některých historiků samotné zabití Hitlera by zřejmě nevedlo k výsledkům, které si spiklenci představovali. Spiknutí by zřejmě bylo i tak potlačeno, ačkoliv nový Vůdce, jímž by byl pravděpodobně Hermann Göring, by byl ochotnější přistoupit na kompromis se Spojenci. I přes tyto stinné stránky, operace Valkýra stále přitahuje pozornost, jak dokládá film z roku 2008, ve které si hlavní roli zahrál známý americký herec Tom Cruise.