Jak to chodí v německé vládě? Expert upozornil na podivné manýry

"Automobilový průmysl je s politikou personálně úzce propojen, zvláště v lobbistických odděleních jednotlivých firem a vedení Sdružení automobilového průmyslu (VDA)," míní politolog Timo Lange, podle něhož je pozoruhodné, kolik lobbistů pochází přímo z okolí německé kancléřky.

Jako příklad uvádí současného šéfa Sdružení automobilového průmyslu Matthiase Wissmanna, který byl v letech 1993-1998 ministrem dopravy. Jeho vládní kolegyní byla po většinu této doby tehdejší ministryně pro životní prostředí Angela Merkelová. Ta má velmi dobré kontakty i na Eckarta von Klaedena, který do roku 2013 pracoval jako vysoce postavený činitel na kancléřství a od té doby je hlavním lobbistou Daimleru. Hlavním lobbistou Volkswagenu je zase Thomas Steg, někdejší zastupující vládní mluvčí a volební stratég sociální demokracie.

Personální propojení, finanční zájmy a strategický význam německého automobilovém průmyslu vedly podle Langeho v minulosti k tomu, že politici šli automobilkám příliš na ruku a někdy dokonce působili jako jejich prodloužená ruka. Lange se zmiňuje například o snaze Merkelové a německé vlády vyjednat v Bruselu nebo ve Spojených státech měkčí limity pro znečištění ovzduší emisemi z aut.

"Z našeho pohledu toto úzké propojení v minulosti také bránilo inovacím," řekl Lange zahraničním novinářům v Berlíně. Příkladem může být aktuální kauza údajných dlouholetých kartelových ujednání mezi firmami Volkswagen, BMW, Daimler, Audi a Porsche. Místo toho, aby se tyto přední německé automobilky snažily inovacemi snížit množství emisí u dieselových vozů, domlouvaly se společně na jednotných technických parametrech.

Vedle spotřebitelů a inovačních snah automobilek dopadají nynější poměry podle Langeho negativně samozřejmě také na životní prostředí. Právě zde ale Lange vidí i možnou cestu k nápravě. Verdikt stuttgartského soudu z minulého týdne totiž přiblížil možnost, že kvůli vysokému znečištění toto město zakáže jízdu některých dieselových aut. Takový krok by podle Langeho natolik zvýšil tlak veřejnosti na politiky, že by konečně museli jednat.