Brusel - O posilování pravice se momentálně mluví hlavně v souvislosti s rakouskými volbami, kde se očekává, že nová koaliční vláda bude mít pravicové tendence, nacionalistické myšlení a anti-migrační postoj. Po boku Vídně se už nejspíš brzo postaví i Česká republika, ale výrazný posun do prava je znatelný i v dalších státech, jen se o tom příliš často nemluví. Pro Evropský parlament, který se snaží zůstat jako sociálně demokratický, to znamená velmi vážné ohrožení.
Když kandidát euroskeptické a anti-migrantské Svobodné strany Rakouska jen těsně prohrál v rakouských prezidentských volbách, mělo to být už tehdy znamení pro Evropskou unii, že se politika začíná přeměňovat. Během jednoho roku se tato malá středoevropská země výrazně posunula doprava a i když vítěz nedávných parlamentních voleb Sebastian Kurz tvrdí, že Rakousko nehodlá odcházet z Unie, Brusel by měl už pochopit, že po celé Unii se proti němu zvedá kritizující hnutí.
Svobodná strana Rakouska je jednou z nejdéle trvajících evropských stran, které mají původ ještě v někdejším nacismu, v posledních letech stoupá na oblibě zejména díky "změkčení" rétoriky, která už neoslavuje Hitlera, ale naopak o to více tvrdě vystupuje proti islámu a uprchlíkům. Pro někoho je však nacistický původ nestravitelný, proto mnohem raději dali hlas Kurzovi, který hlásá podobné postoje, ale má čistou politickou minulost.
Ještě před rakouskými volbami však přední stránky evropských novin zaplňovaly hlavně události v Německu. Místní volby dopadly dle očekávání s vítězstvím kancléřky Angely Merkelové, ale stín do veselých tváří vnesl nečekaný úspěch Alternativy pro Německo. Ta získala podstatně méně hlasů než její rakouský protějšek FPO, ale Bruselu vyslala jasný vzkaz, že nic už nebude takové jako kdysi.
Francie má sice svého evropské vizionáře Emmanuela Macrona, avšak ani jeho podpora není v zemi neotřesitelná. Během prezidentského klání ho vážně ohrožovala šéfka pravice Marine Le Pen, která si získala hlasy 37 procent voličů. Na zvolení to samozřejmě nestačilo a její strana si v parlamentních volbách vedla nebývale špatně, ale vždycky ještě může chytit druhý dech.
Málo se však už mluví o dánské politické situaci, kde k volbám došlo už během března 2017. Místní anti-islámská strana svobodných získala 20 křesel ve 150 členným parlamentů, i to jí však stačilo k tomu, aby obhájilo druhé místo mezi nejvolenějšími stranami. Podobně jsou na tom i švédští demokraté, jejichž stranu kdysi založili neo-nacisté. Ti v posledních volbách skončili třetí a získali 48 křesel.
Ultra-nacionalistické a pravicové Hnutí za lepší Maďarsko, známé spíše jako Jobbik, je druhou nejsilnější stranou ve své zemi. Jenže vítr z plachet jim tak trochu sebral premiér Viktor Orbán, který platí za největšího kritika uprchlické vlny v Evropě. I v Bulharsku může pravice slavit úspěch, když Jednotní patrioti se poprvé v historii dostali do parlamentu a sebrali pro sebe rovnou třetí vítěznou příčku.
Řecko patřilo mezi nejpostiženější země během uprchlické krize v roce 2015 a tak není divu, že neo-nacisté si našli cestu i sem. Jejich hnutí Zlatý rozbřesk je momentálně čtvrtou nejsilnější stranou v parlamentu, ale během dalších voleb (2018) se ukáže, zda i tady výrazně posílili. V Itálii zatím nefunguje žádná národní strana, ale nacionalisté se prosazují zejména v regionálních správách, kde s podporou lidí odmítají otevřený přístup k vítání běženců.
Vzestup pravice je tak právem spojováno s nechutí lidí, když vidí kolem sebe více a více uprchlíků s muslimskou vírou. Zatím žádná z pravicových stran nevyhrála národní volby, ale úspěch na druhém či třetím místě je jasným ukazatelem posunu doprava. A pokud Brusel nezačne situace rychle řešit, může jeho sociálně demokratická frakce rychle přijít o moc.
Související
Miliardy pro Kyjev. EU schválila vyzbrojení a obnovu Ukrajiny z výnosů ze zmrazených ruských aktiv v hodnotě 210 miliard eur
Dohoda je na světě. EU použije zmražená ruská aktiva na pomoc Ukrajině
EU (Evropská unie) , nacionalismus , neonacisté
Aktuálně se děje
před 37 minutami
Největší solární bouře za 20 let narušila funkci družic Starlink
před 1 hodinou
Rusko tvrdí, že na Ukrajině obsadilo šest dalších vesnic
před 2 hodinami
OSN: Izraelský pozemní útok na Rafah by způsobil humanitární katastrofu
před 3 hodinami
Chtěli vzdorovat pandemickým opatřením, založili ozbrojenou skupinu. Teď Němci stanou před soudem
před 3 hodinami
Izraelská armáda vyzvala k dalším evakuacím z východní části Rafahu
před 4 hodinami
Izrael opatrně rozšířil operace v Rafahu, Nechce naštvat Bidena
před 4 hodinami
Bohatý Kuvajt se topí v politické krizi. Podle expertů zažívá historické chvíle
před 5 hodinami
Jakou má pivo ve skutečnosti trvanlivost? Experti našli odpověď
před 6 hodinami
Valné shromáždění doporučilo přijmout Palestinu do OSN. Česko bylo proti, Slovensko pro
před 7 hodinami
Polární záře v Česku: Zemi zasáhla nejsilnější geomagnetická bouře za 20 let
před 7 hodinami
Švýcaři si v úvodu bez potíží poradili s Nory, Němci dali Slovákům lekci z produktivity
před 8 hodinami
Předpověď počasí bez sluníčka. Teploty přesto půjdou přes 20 stupňů
před 14 hodinami
Češi vstoupili do mistrovství světa infarktovým zápasem. Finy porazili až v nájezdech
včera
Tuleja nebude ministrem a možná už ani prorektorem. Univerzita řeší jeho budoucnost
včera
Pohonné hmoty zlevnily. Cena benzinu klesla pod 40 korun za litr
včera
Pavel pojede na mírový summit o Ukrajině do Švýcarska
včera
USA oznámí novou pomoc Ukrajině. Půjde o různé druhy vojenského materiálu
včera
Polární záři mohou vidět i lidé z Česka, upozornili meteorologové
včera
Policie pátrá kvůli Vrběticím po generálovi z ruské GRU. Chtějí ho i Britové
včera
Mandelu jako hlavu státu uznávali prakticky všichni Jihoafričané, uvádí afrikanista Skalník
Uplynulo 30 let od chvíle, kdy se jihoafrickým prezidentem stal čelní bojovník proti rasovému apartheidu Nelson Mandela. Během pětileté vlády procházela země především transformací, kdy klíčové státní i ekonomické pozice přebírali černí Afričané, připomíná Petr Skalník v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Afrikanista, antropolog a bývalý diplomat v něm také upozorňuje, že Mandela byl mnohem více nacionalistou než socialistou a za jeho prezidentství Jihoafrická republika získala mezinárodní prestiž a začala hrát rozhodující politickou i hospodářskou roli na kontinentu. Mandelovo působení v čele státu tak považuje za úspěšné, navzdory tomu, že se první hlavě státu černé pleti nepodařilo zkrotit bující kriminalitu a překlenout majetkovou propast ve společnosti.
Zdroj: Matěj Bílý