Evropa se obává návratu nacismu, pravicová hnutí posilují ve všech zemích

Když kandidát euroskeptické a anti-migrantské Svobodné strany Rakouska jen těsně prohrál v rakouských prezidentských volbách, mělo to být už tehdy znamení pro Evropskou unii, že se politika začíná přeměňovat. Během jednoho roku se tato malá středoevropská země výrazně posunula doprava a i když vítěz nedávných parlamentních voleb Sebastian Kurz tvrdí, že Rakousko nehodlá odcházet z Unie, Brusel by měl už pochopit, že po celé Unii se proti němu zvedá kritizující hnutí.

Svobodná strana Rakouska je jednou z nejdéle trvajících evropských stran, které mají původ ještě v někdejším nacismu, v posledních letech stoupá na oblibě zejména díky "změkčení" rétoriky, která už neoslavuje Hitlera, ale naopak o to více tvrdě vystupuje proti islámu a uprchlíkům. Pro někoho je však nacistický původ nestravitelný, proto mnohem raději dali hlas Kurzovi, který hlásá podobné postoje, ale má čistou politickou minulost.

Ještě před rakouskými volbami však přední stránky evropských novin zaplňovaly hlavně události v Německu. Místní volby dopadly dle očekávání s vítězstvím kancléřky Angely Merkelové, ale stín do veselých tváří vnesl nečekaný úspěch Alternativy pro Německo. Ta získala podstatně méně hlasů než její rakouský protějšek FPO, ale Bruselu vyslala jasný vzkaz, že nic už nebude takové jako kdysi.

Francie má sice svého evropské vizionáře Emmanuela Macrona, avšak ani jeho podpora není v zemi neotřesitelná. Během prezidentského klání ho vážně ohrožovala šéfka pravice Marine Le Pen, která si získala hlasy 37 procent voličů. Na zvolení to samozřejmě nestačilo a její strana si v parlamentních volbách vedla nebývale špatně, ale vždycky ještě může chytit druhý dech.

Málo se však už mluví o dánské politické situaci, kde k volbám došlo už během března 2017. Místní anti-islámská strana svobodných získala 20 křesel ve 150 členným parlamentů, i to jí však stačilo k tomu, aby obhájilo druhé místo mezi nejvolenějšími stranami. Podobně jsou na tom i švédští demokraté, jejichž stranu kdysi založili neo-nacisté. Ti v posledních volbách skončili třetí a získali 48 křesel.

Ultra-nacionalistické a pravicové Hnutí za lepší Maďarsko, známé spíše jako Jobbik, je druhou nejsilnější stranou ve své zemi. Jenže vítr z plachet jim tak trochu sebral premiér Viktor Orbán, který platí za největšího kritika uprchlické vlny v Evropě. I v Bulharsku může pravice slavit úspěch, když Jednotní patrioti se poprvé v historii dostali do parlamentu a sebrali pro sebe rovnou třetí vítěznou příčku.

Řecko patřilo mezi nejpostiženější země během uprchlické krize v roce 2015 a tak není divu, že neo-nacisté si našli cestu i sem. Jejich hnutí Zlatý rozbřesk je momentálně čtvrtou nejsilnější stranou v parlamentu, ale během dalších voleb (2018) se ukáže, zda i tady výrazně posílili. V Itálii zatím nefunguje žádná národní strana, ale nacionalisté se prosazují zejména v regionálních správách, kde s podporou lidí odmítají otevřený přístup k vítání běženců.

Vzestup pravice je tak právem spojováno s nechutí lidí, když vidí kolem sebe více a více uprchlíků s muslimskou vírou. Zatím žádná z pravicových stran nevyhrála národní volby, ale úspěch na druhém či třetím místě je jasným ukazatelem posunu doprava. A pokud Brusel nezačne situace rychle řešit, může jeho sociálně demokratická frakce rychle přijít o moc.