V čem jsou němečtí vojáci jiní? Mají možnosti, které jim může celý svět závidět

Německá armáda se od zbytku světa velmi liší. Slepé následování rozkazů je naopak v místních řadách velmi nevítané. Důvody můžeme hledat v minulosti, kdy během první i druhé světové války se vojáci, kteří museli slepě následovat rozkazy velitelů, dopouštěli nesmírných zvěrstev. Prostě stačilo vypnout myšlení a důvěřovat tomu, co po vás nadřízený chce, i kdyby to byl sebevětší sadista.

Změna ve slovním podání je přitom nepatrná. Zatímco americké zákony tvrdí, že voják může rozkaz odmítnout jen v případě, že by došlo k porušení práva, německý voják má mnohem volnější ruku. Ten může totiž posoudit, zda je rozkaz nejen v rozporu se zákonem, ale zda i jeho účel má nějaký smysl ke službě, kterou vykonávají.

V praxi to funguje tak, že pokud německý voják dostane rozkaz, který je v rozporu s jeho přesvědčením jako lidská bytost, případně by při něm došlo k dehonestaci někoho dalšího, pak se takovým rozkazem nemusí řídit. teoreticky by to mohlo znamenat i to, že k neuposlechnutí příkazu dojde uprostřed bitvy.

Ne vždycky však byla německá armáda tak liberální. Historie absolutního uposlechnutí nadřízených se datuje ještě dávno předtím, než vznikl stát podobný dnešnímu modernímu Německu. Během první světové války země popravila 48 vojáků, kteří nechtěli vykonat rozkaz nadřízených a celkově byla německá armáda známá jako jedna z nejpřísnějších v Evropě.

Po první světové válce se sice poměry na vojně zlepšily, protože stát musel přiznat, že za jisté krutosti během války mohla striktní vojenská hierarchie a důraz na absolutní oddanost. Tehdy museli Němci snížit počet jednotek v armádě na pouhých 100 tisíc lidí. Jenže Německo nehodlalo zůstat v ústraní, v době, kdy se Adolf Hitler dostal k moci, byla německá armáda již tajně reformovaná po vzoru Sovětů.

Od roku 1934 převzal Hitler osobně i kontrolu nad armádou a vojáci mu museli slíbit "absolutní poslušnost". Za druhé světové války mělo být popraveno 15 tisíc vojáků za pokus o útěk, dalších 50 tisíc za to, že odmítli uposlechnout rozkaz. Stávalo se tak bez soudů, popravčím byl často velitel nebo kolegové z jednotky.

Po válce trvalo ještě dlouho, než země opět svolila k tomu, aby se vytvořila armáda. Ta však v počátcích měla za úkol pouze obranu Německa, teprve s odstupem času se začali posílat němečtí vojáci i na zahraniční mise v rámci NATO. Nová armáda se více soustředila na jedince jako takového a v roce 2007 Ústavní soud dokonce prohlásil, že v Německu nemůže existovat zákon, který by požadoval absolutní poslušnost k autoritám.

Němečtí vojáci se tak musí v první řadě řídit svým svědomím. Jejich vlastní myšlení je jediná absolutní entita, kterou se musí řídit. Nicméně soud také stanovil, že voják nemůže neuposlechnout rozkaz jen z toho důvodu, že je v rozporu s jeho myšlením, pokud svým jednáním může ohrozit bezpečnost ostatních nebo státu.