Co pro Slováky znamená 17. listopad? Náš nejbližší soused vnímá svátek poněkud vlažně

Slovenská republika sice 17. listopadu od roku 2001 zařadila mezi oficiální státní svátky, do té doby to byl však pro ně jen památný den. Tamní disident se totiž odlišoval od toho českého, v mnoha ohledech nás dokonce předběhli. Studenti Vysoké školy múzických umění však vyšli do ulic už 16. listopadu, shromáždění před Úřadem vlády požadovalo hlavně dialog s vládnoucí mocí.

Obrovskou demonstraci si však Slovensko zažilo už 25. března 1988, tehdy se tisíce lidí demonstrovalo za náboženskou svobodu. Akce se neobešla bez střetu s policií, ale ve všech směrech připomínala předpremiéru českých událostí. I zde se lidé podepisovali pod tzv. svíčkovou manifestaci, která Slováky zaujala podstatně více než Charta 77.

"Samotnou Chartu pak podepsalo jen několik desítek lidí na Slovensku, protože se zcela míjela s požadavky lidu," vysvětluje Ján Čarnogurský, jeden z organizátorů náboženského protestu, který podpořil i kardinál František Tomášek. Slováci vnímají 17. listopadu poněkud rozporuplně, ani nikdo z politiků v tento den nenabádá k vlasteneckým sklonům.

Průzkum veřejného mínění odhalil, že řada Slováků má ke svátku poněkud kontroverzní vztah. Nebyl pro ně nutně přelomem k lepšímu a také si hodně pamatují hospodářskou stagnaci a propad životní úrovně v první polovině 90. let. To ostatně dokazuje i současný premiér Robert Fico, který si bez okolků na kulaté výročí (rok 2009) pamětného dne zařídil cestu do zahraničí.

„Studoval jsem v roce 1982 až 1986 na právnické fakultě a vím, jakou podporu měli studenti od státu. Vím, jak mladí lidé dostávali byty. Vím, jaká byla sociální politika. Takže přinejmenším v této oblasti nemůžu říct, že to byly špatné věci,“ řekl kdysi televizi JOJ, proč pro něj 17. listopadu není nijak významným dnem. I on se domnívá, že mnoho věcí z předlistopadové éry se změnilo k horšímu.

Slovenští politici všeobecně přistupují k výročí revoluce spíše chladně, průzkum mezi lidmi ukázalo, že jen 60 procent Slováků považuje listopad 1989 za nějak významný. Památný den si tak Bratislava i ostatní slovenská města připomínají velmi komorně. Organizují se piety, ty však nepřitáhnou pozornost více než 300 až 400 lidí.

Na Slovensku jsou samozřejmě i pokusy o demonstrace a protestní shromáždění, většinou je však organizuje jen menší skupina aktivistů. Například v ulici, kde má trvalé bydliště někdejší poslední náčelník komunistické státní bezpečnosti Alois Lorenc, se skupina asi 30 aktivistů rozhodla, že ulici symbolicky zablokuje, aby mu připomněla peklo, které lidi zažívali, když jim byl omezován svobodný pohyb.