Království v Evropě: Efektivní státní systém, nebo přežitek moderní doby?

Spojené království

Spojenému království Velké Británie a Severní Irska už 65 let vládne jedna osoba - královna Alžběta II. Ta usedla na trůn po smrti svého otce Jiřího VI. v roce 1952. Od té doby sehrávala především reprezentativní úlohu ve formování nového Spojeného království, které upustilo od kolonialismu a začalo se angažovat v mezinárodní spolupráci.

Panovník v Británii má oficiálně výkonnou moc, ale její převážnou část vykonává vláda je jménu krále nebo královny. De iure mají vládci nad Britskými ostrovy rozsáhlé pravomoci, ale většinou je nevyužívají. Jako příklad můžeme vzít zákony ve Velké Británii. Nové zákony schválené parlamentem schvaluje právě panovník, přičemž má možnost veta. Od roku 1708 se však nestalo, aby někdo z králů nebo královen tohoto práva využil.

Zajímavá je v Británii také postava manžela královny Alžběty II. - prince Filipa. Muž, který si Alžbětu vzal přesně před 70 lety za ženu, nemohl získat královský titul, protože nebyl dědicem britského trůnu. "Když se královna, která je právoplatnou dědičkou a skutečnou panovnicí v monarchii, provdá, její manžel žádný z jejích titulů automaticky nepřejímá," objasnil mluvčí Buckinghamského paláce.

Švédsko

V severské zemi vládnou královské rodiny nejméně od počátku 10. století. I když pojem "vládnou" tu asi není na místě. Panovník má totiž ve Švédsku jen reprezentativní úlohu. Podle ustanovení z roku 1974 nemá král ve Švédsku žádnou formální politickou moc. Od té doby svolává pouze zahajuje každoroční setkání parlamentu, jmenuje velvyslance a jezdí na služební cesty.

Už od roku 1973 vládne Švédsku král Karel XVI. Gustav. To z něj dělá třetího nejdéle vládnoucího monarchu v Evropě. Na trůn se dostal po smrti svého děda Gustava VI. Adolfa. Jeho otec totiž zahynul už v roce 1947, když se s ním zřítilo letadlo. Král Karel Gustav, jenž oslavil letos už 71. narozeniny, už má svého nástupce. Tím bude jeho starší dcera korunní princezna Viktorie.

Španělsko

Zdálo by se, že v jihoevropské zemi má panovník poněkud větší pravomoci než v předchozích dvou případech. Mimo to, že reprezentuje stát a svolává, případně rozpouští parlament, může i schvalovat a vyhlašovat zákony. Také má pravomoc vypsat referendum, velet ozbrojeným silám a udělovat milosti. Má to drobný háček - každý jeho krok musí být schválen ministry nebo premiérem.

Španělsko svého současného krále poznalo celkem nedávno. Filip VI. nastoupil do funkce v červnu 2014 poté, co jeho otec Juan Carlos I. abdikoval na svoji funkci. Učinil tak podle svých slov z osobních důvodů.

Norsko

Další parlamentní monarchií v Evropě je země na západě Skandinávského poloostrova známá díky svým fjordům nebo i vysokým životním standardům. Parlamentní monarchií je Norsko 203 let, předtím panovník vládl absolutně. Postupně se jeho moc zmenšovala, až zůstalo jen u reprezentativních funkcí. Norský král je vrchním velitelem ozbrojených složek a stojí v čele Norské církve.

Od roku 1991 stojí v čele Norska král Harald V. Ten je ve své zemi známý hlavně jako velký sportovec. Účastnil se třech olympiád na přelomu 60. a 70. let minulého století, a to v jachtingu. Na Olympijských hrách neuspěl, ale dokázal v minulosti získat 4 medaile z evropských nebo světových šampionátů. Naposledy se stal mistrem Evropy před 12 lety! Kromě toho získal také 21 medailí za různé zásluhy pro Norsko. Také on má již připraveného svého nástupce. Tím bude jeho syn Haakon Magnus.

Nizozemsko

V zemi kanálů a tulipánů funguje parlamentní demokracie od revolučního roku 1848. Hlavou státu je král, který se sice podílí na všech složkách moci, ale jen velmi omezeně. Stejně jako v přechozích případech je spíš reprezentativní figurou.

Od dubna 2013 vládne zemi král Vilém Alexandr. Panovníkem se stal poté, co jeho matka Beatrix oznámila abdikaci. Podle ní nastal prý čas na změnu generace. Zajímavostí je, že nástup krále přerušil víc než sto let trvající pravidlo, totiž že na nizozemském trůnu seděla žena. Vilém Alexandr po svém nástupu prohlásil, že hodlá změnit nizozemský královský úřad tak, aby odpovídal společenské situaci ve 21. století. Uvidíme, co tím myslel.

Dánsko

Druhé a poslední království v Evropě, kterému vládne žena. Markéta II. sedí na trůnu už 45 let. Že se v moderním světě dokáže člověk obejít bez nových technologií, dokazuje právě dánská první dáma. Odmítá totiž používat mobil a internet a tvrdí, že je bez nich velmi spokojená. Markéta II. je také nadanou umělkyní - ilustrovala totiž dánskou verzi Tolkienova Hobit, navíc se dodnes věnuje návrhářství.

Na tyto aktivity má čas i díky tomu, že stejně jako v ostatních zemích nemá téměř žádné formální politické pravomoci. Každý návrh jejího zákona musí schválit parlament a kabinet ministrů. Sama navrhuje a odvolává premiéra země. K odvolání však došlo naposledy před téměř 100 lety a vedlo jen k ústavní krizi. Dánská parlamentní monarchie je v tomto seznamu jednou z mladších - její vznik se datuje do roku 1849.

Belgie

Nejmenšímu státu v našem výčtu vládne panovník v podobě krále už od roku 1830. Ani zde však nemá král pravomoci jako například ruský prezident. Král pouze reprezentuje zemi, jezdí na služební cesty a jmenuje členy vlády včetně premiéra. Členů vlády může jmenovat maximálně 15, ale existuje pravidlo, podle kterého musí být stejné zastoupení mezi Vlámy a Valony.

Králem v Belgii je Filip Belgický, který nastoupil teprve nedávno - v roce 2013. Místo mu přepustil jeho otec Albert II., který ze zdravotních důvodů raději odstoupil. Sám Filip je držitelem několika rytířských artefaktů. Maltézský řád jej přijal jako čestného a oddaného rytíře před téměř 20 lety. Účastnil se také konference v hotelu Bilderberg před pěti lety.

Jak na výše uvedených příkladech vidíme, králové evropských monarchií nemají takovou moc, jako bychom možná čekali. Je zřejmé, že společnost se za dobu existence těchto států někam posunula a politické systémy také.