KOMENTÁŘ | Komentář Vojtěcha Varyše: Francie v politickém pekle? Volby jako rána za ránou

Po jarních prezidentských a parlamentních volbách není ve francouzské politice kámen na kameni. Emmanuel Macron, nový prezident, vysál se svou novou stranu REM (Republika v pohybu / na pochodu) nejen voliče, ale mnohdy také politiky obou dominantních sil – socialistů a konzervativců. Koneckonců jeho premiér Philippe i ministr financí Bruno Le Maire jsou bývalými členem republikánů.

Laurent Wauquiez přišel s jasně pravicovým konzervativním programem, který chce získat zpět voliče a přebírat je také protestní Národní frontě. Byl jasným favoritem – stranu už řídil provizorně od loňského odstoupení Nicolase Sarkozyho, předtím byl místopředsedou a také generálním tajemníkem. Je prezidentem (hejtmanem) regionu Auvergne, má zkušenosti z komunální i parlamentní politiky a za časů Sarkozyho zastával i vládní posty, byl mimo jiné ministrem pro evropské záležitosti. Své zvolení do čela strany ocenil heslem „pravice je zpět!“

Dnešní republikáni vzešli z neogaullistického hnutí RPR (Sdružení pro republiku), které v sedmdesátých letech založil Jacques Chirac. Za Chiracova druhého prezidentského mandátu se hnutí tranformovalo v UMP (nejprve Unie pro prezidentskou většinu, později užívající poněkud krkolmomný název Unie pro lidové hnutí) a v roce 2015 se mu snažil exprezident Nicolas Sarkozy s vidinou svého politického comebacku vtisknut facelift spojený i se změnou názvu.

Sarkozymu se comeback nepovedl a Macronovo REM s sebou částečně stáhlo i republikány v parlamentních lavicích.

Na rozdíl od zdecimovaných socialistů neprošli republikáni úplným peklem: sice hodně oslabili, ale pořád mají stovku poslanců, jsou druhou největší frakcí v parlamentu a mají solidní postavení v regionech. Laurent Wauquiez sice nesedí v parlamentu, ale stává se lídrem opozice a hlavním vyzyvatelem Macrona, který už osttaně ztrácí popularitu, v dalších volbách.

Vůdkyně Národní fronty Marine Le Penová se sice z porážky v prezidentských volbách vzpamatovala, prokázalo se však, že „vpuštění do salónu“, přijetí do mainstreamu se nekonalo: a vzhledem k systému francouzského politiky se nedá čekat, že by její strana mohla následovat cestu třeba rakouských Svobodných: je odsouzena k věčné opozici, čehož uměl její otec, zakladatel Národní fronty a celoživotní provokatér obratně využívat.

V bezpřehé antiideologičnosti, jež je symbolizovaná jak populisty typu Le Penové, tak antiestablishemntovými centristy typu Macrona může jasně vyhraněná pravicová politika jedině uspět. Pokud Wauquiez vydrží – a vyhne se bizarním skandálům spojeným s černým financováním nebo zaměstnáváním příbuzných. A pokud mu neuškodí, že se stále hlásí k nyní značně nepopulárnímu Sarkozymu coby ke svému politickému vzoru.