Muž, který věří, že je Evropa pod útokem. Kdo je Viktor Obrán?

V lednu 2015, čtyři dny po teroristickém útoku na redakci francouzského satyristického deníku Charlie Hebdo pochodovalo v Paříži podle statistik cca 1,5 milionů lidí proti islámskému terorismu a Orbán byl tehdy jeden ze 40 světových vůdců, který tuto akci osobně podpořil. 

Lídři ostatních zemí se k této tragédii postavili bez jasného stanoviska na rozdíl od Orbána, kterému bylo od samého začátku jasné, že pachateli jsou muslimští přistěhovalci.

Tato obvinění vznesl, aniž by vzal v úvahu špatné nebo i neexistující rodinné zázemí, které jsou tím nejlepším katalyzátorem pro radikalizaci. 

Tato prohlášení činil Orbán už předtím, ještě než vypukla migrační krize, ale tentokrát mu ještě víc hrála do karet, aby znovu zvítězil. V letech 2015 a 2016 totiž čelila Evropa kromě sérii teroristických útoků jiným problémům, a to příchodu sta tisíců migrantů a uprchlíků.

Na rozdíl od jiných evropských politiků dokázal Orbán dát svým voličům jednoduché vysvětlení příčiny terorismu, a to tím, že z nich učinil samotné migranty, kteří s nimi mnohdy nemusí mít nic společného. Kromě obvinění z terorismu se také nechal Orbán slyšet, že naprostá většina všech příchozích do Evropy nejsou uprchlíci, ale ekonomičtí migranti hledající lepší život v Západní Evropě. Jeho prohlášení zapůsobila na mnoho Maďarů.

Nicméně v referendu konaném v říjnu 2016 odpovědělo záporně na otázku, zda přijímat migranty do Maďarska, pouze 41 % voličů. Účast byla však natolik malá, že nelze přikládat tomuto výsledku příliš velký význam. O skutečném mínění maďarské společnosti to téměř nic nevypovídá.

Dalším faktem, který hraje Orbánovi do karet je nízká porodnost a vysoký roční úbytek obyvatelstva, který dosahuje počtu obyvatel malého města 30 000. Orbán vidí řešení v mnohodětnosti, nikoli imigraci. Méně než 2 % dětí se rodí mimo Maďarsko. 

Pro pochopení, proč je antiimigrační agenda v Maďarsku tak úspěšná, je každopádně zapotřebí pochopit jeho historii. 

Většina Maďarů ještě pamatuje dlouholetou agresi zvenku, kdy se museli vypořádat s Turky, Rakušany a Rusy. V roce 1920 pak po podpisu Trianonské smlouvy stanovující hranice nově vzniklého maďarského státu po konci 1. světové války ztratilo 72 % území a téměř 31 % Maďarů se najednou stala cizinci v cizí zemi, v Rumunsku, Československu a Jugoslávii.

Maďarsko také přišlo o své kulturní i etnické menšiny Rumuny, Slováky, Srby, Chorvaty a Rusíny, kteří s nimi dříve žily v jednom státním celku. 

Během 2. světové války zemřelo mnoho maďarských Židů ve vyhlazovacích táborech a poválečná deportace Němců zbavila Maďarsko další národnostní menšiny, která zde pobývala od 18. století. Maďarsko se tak stalo ryze homogenní zemí.

Dalším faktem, který přispívá Orbánově národovecké politice, je osoba maďarského autora Géza Gárdonyiho a jeho novely Zatmění půlměsíce (Eclipse of the Crescent Moon), která je ve zdejší homogenní společnosti velmi populární.