EU si neuvědomuje důležité věci? Sama si kope svůj hrob

Polská vláda se snažila sebrat regionům autonomii ve věci nakládání s místními rozpočty, což by mohlo v budoucnu vést ke zvýhodnění Práva a spravedlnost v komunálních i parlamentních volbách, protože by se díky centralizaci financování mohlo zabránit nezávislým kandidátům jít do volebního boje s velkými stranami. PiS se tímto zřejmě chtěla pojistit, že bude mít větší dohled na tím, kdo za který volební obvod kandiduje, aby se zbavila nepohodlných.

Přestože se těmto pokusům podařilo za pomocí občanské společnosti a nezávislých sdělovacích prostředků podobně, jako tomu bylo se zpřísňováním potratových zákonů, zabránit, tak PiS se stále postupně a nenápadně snaží omezovat kompetence komunálních vlád. Příkladem může být snížení zastupitelských platů, k němuž se polská vláda odhodlala, aby zametla pod koberec skandál způsobený jejími ministry, kteří si na funkčních požitcích nechali svévolně vyplatit desítky tisíc eur. Ostatně vždycky je lepší odvést pozornost jinam. Filozofií populistů je vyvolat ve voličích dojem, že jenom oni pracují pro ně, zatímco se opozice přiživuje na penězích vybraných z jejich daní.

Objevuje se však další riziko, že by místní vlády ztratily možnost hájit hodnoty liberální demokracie proti vládnoucí straně PiS, a ta paradoxně nepochází z Varšavy, nýbrž z Bruselu. Navržený rozpočet Evropské komise by mohl výrazně oslabit kompetence polských zastupitelstev, čímž by se definitivně zlikvidovaly poslední zbytky boje proti útokům na demokracii a právní stát. Právě protože je podpora EU v Polsku jednou z největších v bývalém Východním bloku, měl by se Brusel spíš snažit účinně bojovat proti euroskeptické politice PiS, kterému se s největší pravděpodobností podařilo v roce 2015 těžit pouze z protiuprchlických nálad, a ne jí posvěcovat.

I kdyby Brusel nakrásně od této myšlenky upustil, tak obecně vzato nejsou škrty v regionálních výdajích, které Komise prosazuje, dobrým nápadem, neboť mohou taktéž oslabit regiony, byť nepřímo. Ostatně když budou zastupitelé muset nakládat s omezeným rozpočtem, budou víc závislí na centrální vládě. Pokud se tedy k moci dostanou populisté a euroskeptici, budou se muset regiony takříkajíc řídit heslem "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!" Naopak pokud mohou zastupitelstva nakládat s dostatečnými prostředky, mohou být více nezávislá, a tím pádem se stát jakousi hrází proti aktuální vládní garnituře. Role jednotlivých regionů v obraně demokratických hodnot je tedy větší, než by se mohlo na první pohled zdát.

Že se musí rozpočet EU nějakým způsobem reformovat, a že přijdou škrty je naprosto jasné, neboť je třeba se připravit na odchod Velké Británie, a tím pádem i jejích příspěvků do něj. Nicméně snížení regionálních výdajů o 10-15 % není dobrou cestou. Škrty by tedy neměly být tak velké, případně by se měly projevit tam, kde je to možné.

Asi není třeba vysvětlovat, že odklon financování zemí střední a východní Evropy ve prospěch jižních členů je politicky motivovaný. Polsko a Maďarsko na něj doplatí nejvíce, neboť patří na rozdíl od Česka a Slovenska, mezi největší odpůrce společné migrační politiky. Podle předběžných odhadů by Varšava a Budapešť mohly přijít až o 23 % příjmů z rozpočtu EU. Příčinou této politiky není pouze podpořit země, které jsou nejvíce postiženy příchodem nových uprchlíků, nýbrž i potrestat "neposlušné" Poláky a Maďary, na což ale může Brusel doplatit. 

Strategie trestání nepohodlných členských zemí a velkých škrtů v rozpočtu EU má navíc i svou politickou cenu, která je velmi vysoká. V současné době je prohlubování ekonomických, regionálních a geopolitických rozdílů mezi členy eurozóny a zbytkem EU luxusem, který si nemůžeme dovolit. Další rozdělování Evropy na východ a západ by nikomu neprospělo a pouze posílilo pozici Ruska, které bude s největší pravděpodobností prostřednictvím své páté kolony v postkomunistických zemích těžit z nespokojenosti tamních občanů.