Macron: Pád francouzského kohouta pokračuje, z Francie se stala nemocná dáma Evropy

To, že je Francie v hluboké krizi je jasné všem. Pokud bylo Německo označováno v 90. letech za nemocného muže Evropy, pak Francie je dnes nemocnou dámou Evropy. Přebujelá neschopná státní správa, zkostnatělá nevýkonná ekonomika svázaná stovkami norem a radikálními odbory a v neposlední řadě bezpečnostní problémy, kdy je země jednou z největších základen radikálního Islámu v Evropě táhnou Francii ke dnu.

Na to vše měl Macron v předvolební kampaní řešení. Pravicové voliče nalákal na zlomení moci odborů a rozhýbaní francouzské ekonomiky, kdy chtěl zrušit mnoho zastaralých nařízení a snížit daně. Pro levicové voliče tu byl důraz na ekologii, sociální stát a zároveň chtěl Macron i přijímat uprchlíky. Tím získal i mnoho voličů z menšin. Jako jeden z mála byl i tvrdým zastáncem Evropské unie. Nebylo moc divu, že v prezidentských volbách porazil Marine Le Penovou a jeho hnutí La République En Marche! vyhrálo parlamentní volby. Jupiter, jak Macronovi začal přezdívat francouzský tisk se dostal na vrchol.

O rok později je vše jinak. Pokusy o reformu pracovního práva téměř ustrnuly. Daňové reformy ulevily místo středním a malým firmám, těm nejbohatším. Ještě hůře dopadla snaha o reformu železnic. Železničáři stávkovali po tři měsíce po dva pracovní dny v týdnu. Chtěli si nejen udržet svoje výhody, jako byla definitiva nebo předčasné odchody do důchodu, ale prosadit i to, aby vláda udržela monopol státních drah na kolejích a chronicky zadluženou společnost oddlužila. I přes Macronova slova o tom, že vláda neustoupí, ukázalo se, že to tak horké nebude. Premiér Édouard Philippe už v květnu oznámil, že vláda převezme 39 miliard z 47 miliardového dluhu drah. Pravicově zaměření Francouzi zuří.

Podobně se Macronovi dařilo i na mezinárodní scéně. Macron vstoupil na evropskou scénu jako neřízená střela. Navrhoval reformy EU, peskoval Visegrádskou skupinu, bránil uprchlíky, chtěl reformovat evropské pracovní právo, více Evropy do všeho… Člověku se až z toho točila hlava. Při cestě do USA si jako jeden z mála notoval s Donaldem Trumpem až takovým způsobem, že to vypadalo, že Melanie a Brigitte zůstanou na ocet, a vznikne mezinárodní registrované partnerství prezidentů.

Brzy mu však došel dech. Macronova diplomatická ofenziva byla založena na slabosti Německa, kde kancléřce Merkelové trvalo půl roku postavit novou vládu a fakticky zmizela z mezinárodní scény. Jakmile se situace Merkelové ustálila, Macronova Francie se ocitla opět na druhé koleji. Silně oslabená kancléřka je stále silnější a pro většinu Evropy stále přijatelnější než francouzský prezident. Tomu se alespoň podařilo vyrobit si mnoho odpůrců. Vedle států V4 je to i Rakousko a především Itálie. Donald Trump pak Macronovi na jednání v G7 v Kanadě ukázal, kde jej jeho místo, když jej před ostatními politiky zesměšnil prohlášením, že všichni teroristé jsou ve Francii. Líbánky skončily.

Vraťme se ovšem k Salvinimu a jeho výrokům. Salvini totiž v pokračování svého tweetu přesně vystihl to, proč už ani levice a menšiny nejsou na Macronově straně. Macron se sice migrantů zastává, ale především v mediálních kauzách, jako byl případ lodi Aquarius. Jinak ovšem Macronova vláda i přes sliby, že Francie zůstane otevřená, vůči uprchlíkům a migrantům značně přitvrdila.

Francie nejen, že z Itálie na své území nevpustila více než 30 000 uprchlíků, jak poznamenal Salvini, ale přitvrdila i vůči migrantům na své půdě. Za nelegální překročení hranic tak nově hrozí rok vězení a vysoká pokuta, nelegální migranti mohou být zadržení na 90 dní a byla zkrácena lhůta na podání žádosti o azyl. Policii pak prý podle aktivistů značně přitvrdila při zásazích proti nim. Klesá i počet úřady uznaných žádostí o azyl. Marine Le Penová veřejně projevuje škodolibou radost. Je to prý přesně to, co by dělala její vláda.   

Vše by možná Francouzi svému prezidentovi odpustili, pokud by se choval skromně, lidsky a s pochopením a neměl skandály. Přezdívky, které si u Francouzů Macron vysloužil však mluví za vše: Jupiter nebo jeho veličenstvo král Emmanuele I. Prezidentova arogance a záliba v luxusu Francouze hněte. Nejvíce pobouřil veřejnost „bezpečnostní poradce prezidenta“ a bodyguard Alexandre Benalla na 1. máje oblékl policejní uniformu, a šel bez oprávnění zasáhnout proti demonstrantům. Choval se při tom tak brutálně, že si toho všimla média. Macron pak musel mnohé vysvětlovat, včetně spekulací, zda není Benalla jeho milenec. Hlasování o nedůvěře se přesto vláda Édouarda Philippa nevyhnula.  

Další kontraverzní personální rozhodnutí udělal Macron tento týden. Generálním konzulem v Los Angeles se stal Philippe Besson. A jakou má tento muž na tuto funkci kvalifikaci? Žádnou, pokud tedy nepočítáme to, že napsal o Macronovi knihu. Sám prezident na otázky novinářů odsekl, že u něj „žádné přítelíčkování za poskytnuté služby nefunguje“ a že si přeje, a bude pokračovat „ve zpřístupňování postů ve státní správě, obzvláště vysokých veřejných funkcí, lidem s talentem a zásluhami, kteří kráčeli po jiných životních cestách“.

Provokuje i zálibou v luxusu. Své čtyřicáté narozeniny například slavil na zámku Chambord, kde prý při oslavě, jak si postěžoval, které se zúčastnila řada miliardářů a celebrit, neměl ani narozeninový dort. Pro Elysejský palác pak nechal pořídit na radu paní Brigitte nový servis. 1200 talířů za pouhých 50 000 eur. Aby Jupiter vypadal dobře, utratí měsíčně erár 10 000 eur za make-up umělkyni Natachu M. V prezidentské prázdninové rezidenci v Bréganconu si pan prezident nechal postavit bazén za 34 000 eur. Rezidence má přitom vlastní pláž. Používání vládních speciálů na cesty na dovolené a pro soukromé účely je samozřejmostí.

Macronova popularita, která byla ještě na začátku přes 57 % a trhala rekordy, strmě klesá a opět trhá rekordy. Ovšem ty negativní. Je pouhých 32 %. Po roce vládnutí na tom nebyl tak špatně žádný prezident Francie. Macron však může být v klidu. Jsou ještě před ním téměř čtyři roky vlády. Je nepochybné, že si je užije. Horší to však bude pro Francii. Zatím to nevypadá, že by - až na silné řeči - Macron dokázal Francii vytáhnout z krize.