V Německu roste hrozba pro Evropu? Profesor varuje před novým hnutím

Temné kapitoly evropských dějin

Západoevropské levicové strany, například nizozemská Zelená levice, dánská Jednotná kandidátka či britští labouristé Jeremyho Corbyna, se skládají ze zbytků generace roku 1968 a progresivních miléniálů, kteří chovají zdravou skepsi vůči autoritářství, vysvětluje politolog. Varuje, že hnutí Aufstehen je jiné, nepokrytě populistické a nepřátelské vůči přistěhovalectví a dalším liberálním otázkám.

"Nepřekvapivě se takové názory dočkaly ocenění od krajně pravicové Alternativy pro Německo," poukazuje expert. Dodává, že navzdory běžnému názoru Wagenknechtová nechce vytvořit hnutí, jako je například Momentum v Británii, které vyneslo do čela labouristů Jeremyho Corbyna, či jeho francouzský ekvivalent Nepoddajná Francie Jean-Luca Mélenchona.

Ambicí Wagenknechtové je přeorientování - hnutí, které přiláká nespokojené voliče z dělnických vrstev, kteří se cítí zrazeni velkým byznysem, globalizací a nízkými platy v ekonomice koncernů, poukazuje profesor. Konstatuje, že poselství Wagenknechtové se ovšem nezakládá na naději a solidaritě, ale na nepokrytém odmítání cizinců a nadbíhání náladám nízko placených pracovníků.

"To již bylo k vidění. Je otřepané citovat příklady z temných kapitol evropských dějin," pokračuje Qvortrup. Za dostatečný považuje odkaz na fašisty Benita Mussoliniho a Oswalda Moseleyho, kteří zahájili své politické kariéry na levici a šířili podobné poselství.

Za dalšího "přeběhlíka" označuje politolog Juana Peróna, který skloubil volání po sociální spravedlnosti a krajně pravicové postoje, aby se dostal k moci v Argentině. Není pravděpodobné, že by se Německo vydalo stejnou cestou, přiznává odborník, ale dodává, že tyto precedenty nemůžeme ignorovat.

Nebezpečný mix

Řešení předkládané Wagenknechtovou není zcela unikátní, podotýká Qvortrup. Připomíná, že v Dánsku se oficiálně středoleví sociální demokraté přeorientovali na stranu, která hájí sociální stát, ale zároveň se posunuje doprava v otázkách přistěhovalectví. "Na rozdíl od Dánů Wagenknechtová mísí opozici vůči imigraci s ekonomickým populismem. To je nebezpečný mix," varuje akademik.   

Wagenknechtovou nelze obvinit z pouhé naivity, protože vyrůstala v komunistickém Východním Německu, podobně jako Angela Merkelová, uvádí profesor. Poukazuje, že na rozdíl od kancléřky se tato zapálená levicová politička nikterak neomlouvá za své členství v komunistickém mládežnickém hnutí - Svobodné německé mládeži.

Iniciátorka hnutí Aufstehen tak popisuje východoněmeckou komunistickou diktaturu jako "nejmírumilovnější a nejvíce lidumilný stát, jaký Němci za celou svou historii vytvořili," konstatuje expert. Mimoděk připomíná, že šlo o režim, který zabil 327 lidí, kteří se pokusili ze země uprchnout.

"Soukromý život politiků není většinou politicky důležitý. Wagenknechtová je výjimkou," píše politolog. Vysvětluje, že politička se provdala za Oscara Lafontaina, bývalého sociálně demokratického ministra financí, který opustil koaliční vládu Gerharda Schrödera a spolu se členy Strany demokratického socialismu - nástupce východoněmecké vládnoucí Sjednocené socialistické strany Německa (SED) - založil uskupení Die Linke.

O pětadvacet let starší Lafontaine, který se již z politiky stáhl, vždy hájil společensky inkluzivnější formu socialismu a dokonce napsal knihu s názvem Srdce bije nalevo, připomíná profesor. Dodává, že jeho žena se k měkkým politickým náladám ovšem nehlásí, a proto by založení hnutí Aufstehem měla celá Evropa sledovat s obavami.