V Německu lidé mnichovskou dohodu přijali s úlevou. V Československu vyvolala šok

Obyvatelstvo reagovalo v první řadě s úlevou. Kvůli nebezpečí války mezi ním panovaly velké obavy. Na rozdíl od doby před první světovou válkou neexistovalo válečné nadšení," vysvětluje Zimmermann reakce Němců na dohodu, kterou Velká Británie, Francie, Německo a Itálie uzavřely v noci z 29. na 30. září 1938.

"Je to paradoxní, když si člověk uvědomí, že Hitler válku k rozbití Československa chtěl, a nakonec byl oslavován jako někdo, kdo válce zabránil, protože byl připravený ke kompromisu," podotýká historik působící ve výzkumném ústavu Collegium Carolinum, který se zaměřuje na dějiny Česka a Slovenska. Lidé podle něj tehdy mohli reagovat s úlevou, protože celá řada z nich netušila, co jejich vůdce skutečně plánuje, a že válka za necelý rok stejně začne.

Hitler ji chtěl podle Zimmermanna vyvolat už dříve, a proto se s vůdcem sudetských Němců Konradem Henleinem v březnu 1938 domluvil, že bude Československu klást takové požadavky, které nebude Praha moci splnit. Československo ale požadavkům neustále ustupovalo, což spolu se snahou spojenců v Londýně a Paříži vyhnout se válce, vedlo k situaci, že Hitlerovi v tu chvíli diplomaticky nezbylo prakticky nic jiného, než dohodu podepsat a se svými dalšími plány vyčkat. Stejně jako připojení Sárska a Rakouska k Německu tím podle historika zvýšil u mnoha Němců respekt k zahraniční politice svého režimu.

Úlevu z toho, že nebude válka, cítila podle Zimmermanna také většina ze zhruba tří a půl milionu Němců na území, které muselo Československo podle mnichovské dohody postoupit Německu. V září podle něj panovaly v některých částech Sudet i v důsledku provokací sudetoněmeckých polovojenských organizací poměry, které připomínaly občanskou válku. "Lidé zde měli velký strach z války, protože by se odehrávala doslova před jejich dveřmi," podotýká.

S úlevou se v těchto oblastech Československa podle Zimmermanna pojilo velké očekávání, že po připojení k říši bude naplněna touha zdejších Němců po sebeurčení a také, že se zlepší jejich ekonomická situace. Právě tyto regiony byly totiž ještě v roce 1938 i v důsledku hospodářské krize více postiženy nezaměstnaností než zbylé území Československa.

Kladná očekávání se ale netýkala všech německých obyvatel. Mezi prvními ze zhruba 200.000 lidí, kteří Sudety v dalších týdnech a měsících opustili, byli vedle Čechů i němečtí sociální demokraté, komunisté nebo Židé, kteří dobře věděli, že pro ně změna neznamená nic dobrého. Německé jednotky, které následně oblast o rozloze 30 procent Československa od 1. října obsadily, koneckonců měly seznamy lidí, které měli při obsazování Sudet zatknout.