ROZHOVOR | Obrátí uprchlíci Evropu naruby a jak probíhá záchrana na moři? Způsoby jsou dva, říká šéf české kanceláře Lékařů bez hranic

V nedávné době přibývalo případů, kdy loď neziskové organizace zachrání na moři uprchlíky, a pak ji žádný přístav není ochoten přijmout. Vlastně se čeká, až se některý stát EU „smiluje“. Jak takovým situacím do budoucna zabránit?Nejprve je potřeba si uvědomit, jak celá věc vzniká: většina lidí prchající přes centrální Středozemní moře, které je dnes klasifikováno jako nejnebezpečnější uprchlická trasa na světě, tuto cestu volí, protože opravdu nemají žádnou alternativu. Příkladem může být naše nedávná operace z neděle 23. září, po níž se přeživší ze všech sedmi zachráněných rodin svěřili posádce, že kdyby v Libyi nezačala nová etapa intenzivních bojů, ani by se o útěk nepokoušeli. Chtěli prostě jenom ochránit své nejbližší a dát jim alespoň nějakou naději na normální život.

Téhle zranitelnosti ale samozřejmě nejvíce využívají tamní pašeráci, jenž s uprchlíky zacházejí jako s kusem masa – nalodí je na nevyhovující a přetížené čluny a jejich další osud je vůbec nezajímá. Vlastně tím z lidí pomáhají dělat uprchlíky bez identity nebo historie, což jejich následné odmítnutí ze strany evropských států akorát ulehčuje.

Je potřeba, aby lidé, kteří hledají bezpečí měli možnost jednoduše a bezpečně požádat o ochranu. Eliminoval by se tím byznys převaděčských gangů a země EU by získaly jasnou kontrolu nad tím, kdo a kam přichází. Něco takového je však zatím bohužel v nedohlednu. Stávalo se něco podobného i loni či předloni, nebo je odmítání lodí neziskovek až výsledek politiky současné italské vlády? Ostatně ani Francie či Malta nemají náruč otevřenou...Je to nová situace, se kterou jsme se minulosti nesetkávali. A je to krok, který nemá žádný vliv na počty lidí, kteří jsou nuceni opustit své domovy, nicméně jeho hmatatelným důsledkem je nárůst počtu mrtvých. Například během července 2018, kdy na moři nebyla žádná záchranná loď, utonulo nejméně 700 žen, mužů a dětí. Podle aktuálních informací OSN za září 2018 se v regionu utopí zhruba každý osmnáctý člověk. To je asi třikrát více než v roce 2015, kdy se jednalo o jednoho z dvaačtyřiceti.

Loď Aquarius 2 nesmí vyplout z přístavu pod panamskou vlajkou. Toto téma je patrně pro vnitrozemské Česko velkou neznámou. Jaká všechna povolení musí nezisková organizace, aby mohla s plavidlem vyplout na moře či naopak vplout do přístavu?Pro vyplutí je nutná registrace, kterou tradičně zprostředkovává majitel plavidla. Udělována je jak na základě regulačních požadavků státu, pod jehož vlajkou loď následně pluje, tak závazných standardů v oblasti technického zabezpečení a vybavení. Například u Aquaria 2, kterého provozujeme společně s organizací SOS Méditerranée, tyto věci zařizuje německá společnost Jasmund Shipping.

Co se týče vplouvání do přístavu, posádka je vždy povinna získat explicitní povolení od námořního koordinačního centra daného státu. To musí zároveň konat v souladu s mezinárodním právem, což znamená, že například nesmí nařídit vylodění lidí v místě, které není bezpečné. Proto třeba nelze vracet lidi na útěku do již zmiňované Libye.

SOS Mediterranée je francouzsko-německá organizace. Proč tedy její loď nepluje pod vlajkou Francie či Německa?Poté co Gibraltar odebral z politických důvodů lodi Aquarius 2 vlajku, se její majitel rozhodl pro nejrychlejší možnou cestu, jak plavidlu zajistit ten nejjednodušší návrat do Středozemního moře, aby zde posádka mohla pokračovat v urgentně potřebných záchranných operacích. Jednu ze svých dalších lodí má přitom firma zaregistrovanou pod panamskou vlajkou. Věděla proto, že vydání se tímto směrem bude nejefektivnější.

Udělování registrace je především otázka dodržení specifických technických a bezpečnostních požadavků, přičemž Panama má v tomto ohledu dobře zavedené postupy – celkem 23 % mezinárodních komerčních lodí dnes pluje právě pod její vlajkou. Řešit situaci s jinými státy by mohlo trvat nepřiměřeně dlouho, a to by vzhledem k situaci stálo životy nevinných lidí.

Jak dlouho může loď se zachráněnými uprchlíky vydržet na moři bez doplnění zásob?Současné politické klima nás v tomto ohledu donutilo být daleko flexibilnější, než bychom si sami přáli. Loď zásobujeme extra potravinami, léky a zdravotnickými i jinými materiály, včetně oblečení, zubních kartáčků, past, šampónů, mýdel apod. Je to nezbytné pro zajištění zdraví a elementární důstojnosti přeživších po delší dobu. Přesně říct, jak dlouho bychom vydrželi, je ale těžké. Logicky se to mění v návaznosti na počtu lidí na palubě ve kteroukoliv danou dobu.

Zachránění uprchlíci jsou nemocní, zranění, jsou mezi nimi i děti a těhotné ženy. Je možné na lodi Lékařů bez hranic provést i složitější chirurgický zákrok nebo komplikovaný porod?Zdravotnický tým Lékařů bez hranic na lodi Aquarius 2 má sedm členů: lékaře, dvě porodní asistentky, dvě zdravotní sestry, překladatele a logistika. Jejich práce je poskytnout hlavně primární péči. Závažné akutní případy byly v minulosti na pevninu evakuovány vrtluníky italské pobřežní stráže.

Středozemní moře je obrovské, jak v něm loď uprchlíky najde? Je to věc náhody nebo uprchlíci mají na člunech nějaké komunikační zařízení?Naše záchranné operace probíhají jedním ze dvou způsobů:1) Plavidlo zaregistruje lidi v nouzi - často prostřednictvím radaru -, informuje o tom námořní koordinační centra v regionu a v souladu s jejich pokyny se vydá poskytnout pomoc. Následně dle jejich instrukcí odveze zachráněné do nejbližšího bezpečného přístavu, nebo je přeloží na jinou loď.2) Ohledně potřeby poskytnout asistenci nás informují samotná námořní koordinační centra. My se poté jejích instrukcemi řídíme, potřebným pomůžeme a v souladu s navigačními pokyny je bezpečně vylodíme. Pro představu, v takovémto případě se nemusí jednat pouze o záchranu přímo z moře, ale například i o převzetí zachráněných z jiných plavidel – obchodních lodí nebo lodí italské pobřežní stráže.

Nikdy nepodnikáme nic, co by bylo v rozporu s instrukcemi relevantních autorit.

Ptám se, protože před časem byla obviněna nezisková organizace ERCI z nelegálního pomáhání uprchlíkům, Prý používala rádiové frekvence vyhrazené pro pobřežní hlídky a záchranáře a snad i přímo spolupracovala s pašeráky. Jaký je postoj Lékařů bez hranic k takovým praktikám? Byla ERCI jakousi černou ovcí mezi neziskovými organizacemi?Nemůžeme mluvit za ostatní, Lékaři bez hranic ale s pašeráky v žádném případě nespolupracovali, nespolupracují a spolupracovat nebudou. Nikdy jsme z toho ani nebyli obviněni. Podobné praktiky odsuzujeme – ať už by se v nich angažoval kdokoliv.

Podle nejnovějších údajů klesl počet uprchlíků, kteří se snaží dostat do EU, na úroveň roku 2014. Lze tedy říct, že je takzvaná uprchlická krize zažehnána? Objevují se zprávy, že na severu Afriky čekají další miliony lidí, aby se přeplavily do Evropy...Určitě je pravda, že počet lidí, kteří do Evropy prchají, se kontinuálně snižuje. Co se ale týče tzv. uprchlické krize a s ní spojených obávaných demografických změn, je potřeba vidět věci v kontextu. Řeknu vám to z mého osobního pohledu. V poslední době se přes Středozemní moře každý měsíc vydalo hledat bezpečí zhruba 2 200 migrantů. To by bylo 26 400 lidí ročně za předpokladu, že by přes moře přecházeli dvanáct měsíců v roce. Evropa má přitom podle aktuálních údajů cca 741,4 milionu obyvatel.

Aby tedy dali uprchlíci dohromady alespoň jedno procento stávající populace našeho kontinentu, musel by nynější trend pokračovat beze změn dalších 280 let. A žádné potvrzené informace o dalších milionech příchozích - případně čekajících - nemám.

Evropská komise zvažuje, že uzavře jakousi dohodu s Egyptem, která má zastavit uprchlíky. V plánu jsou i investice do Afriky, aby tamní obyvatelé nemuseli utíkat do Evropy. Má taková politika šanci na úspěch? A jak hodnotíte efektivitu Frontexu?Otázka zahraniční politiky Evropské unie je něco, k čemu se jako zdravotnická organizace nemůžeme příliš kvalifikovaně vyjadřovat. Z našich zkušeností ovšem víme, že nejčastější příčinou, proč lidé opouštějí své domy a vydávají se na útěk, jsou ozbrojené konflikty. Pokud bude méně konfliktů, méně lidí bude nuceno hledat bezpečí mimo svůj domov. Frontex je agentura pro pohraniční a pobřežní stráž. My jako zdravotnická organizace nemáme expertízu ani mandát její činnost hodnotit.