Hrozí nový holokaust? Svět se nepoučil, varuje žena, která přežila Osvětim

Kvetoucí nenávist

Povzbuzována argumentem, že projevy rasismu a xenofobie chrání maska svobody projevu, může nenávist v klidu kvést namísto toho, aby byla potlačována, kritizuje Pollacková. Poukazuje, že podobně jako již mnohokrát v době otřesů a politické nejistoty, kdy sílí krajní pravice, se i dnes stávají snadným terčem židé.   

"Antisemitismus se během času svým způsobem mění," pokračuje pamětnice. Konstatuje, že antisemitismus mutuje a je maskován tolika způsoby, jako žádná jiná forma nenávisti.

V průběhu doby se antisemitismus vyvíjel a z původně náboženské oblasti se přesunul do politické roviny, kde přežívá dodnes, uvádí žena, která během holocaustu přišla o pět desítek příbuzných. Dodává, že antisemitismus zakořenil v lidských myslích.

Nejprve šlo o antisemitismus náboženský, pak sociální, následně rasový a politický, vysvětluje Pollacková. Připomíná, že kdykoliv se objevily nějaké problémy, byli zde židé, kterým šlo přičíst vinu.

"Kdykoliv jdu do škol sdílet svůj příběh, vždy se zeptám učitele, zda si myslí, že k holokaustu může dojít znovu," píše žena, která pracuje pro britskou vzdělávací nadaci Holocaust Education Trust. Uvádí, že to může znít jako absurdní otázka, avšak stále častěji se setkává s tím, že pedagog odpoví kladně.

Pollackové je dnes 88 let a přes tři desetiletí sdílí svou zkušenost s jinými. Upřímně totiž věří, že vzdělanost je jediný nástroj, kterým lze čelit nenávisti a lhostejnosti. Domnívá se, že vstupujeme do důležitého období, a to nejen kvůli celkové proměně podoby evropské politiky.

Nastává totiž doba, kdy většina pamětníků holokaustu umírá, poukazuje žena, která sama přežila osvětimské peklo. Věří, že jedinou zbraní, která může zajistit, že zkušenost holocaustu nebude zapomenuta, je vzdělání.

Zhoubné představy přežívají

"Lidé musejí být informováni o tom, co se stalo. Musejí být vzděláváni. Nesmí být prostor pro neznalost," apeluje Pollacková. Pokládá otázku, co by v opačném případě nastalo, až zemře poslední pamětník holokaustu.  

Pro Pollackovou bylo vyrovnání se s tím, co zažila v táborech Osvětim-Březinka a Bergen Belzen, celoživotním bojem. Přesto se nadále dělí o svůj příběh, jelikož se obává, že pokud nebudou lidé připraveni postavit se nenávisti, pak se historie - za správné, toxické kombinace okolností - může opakovat.

Pamětnice pokládá otázku, zda se svět ze zkušenosti holokaustu poučil. "Ne, nemyslím si to," odpovídá si Pollacková. Míní, že pradávné, zhoubné představy o židech stále přežívají, a protože mnoho z těchto mýtů existovalo tak dlouho, potrvá desítky let, ne-li celá staletí než zmizí.

Názory, že židé mají příliš velký vliv ve světě financí a médií jsou tak znovu opakovány běžnými politiky i sdělovacími prostředky, kritizuje Pollacková. Upozorňuje, že takové bludy kolovaly v západních společnostech stovky let.

"Abychom vymýtili antisemitismus, bude potřeba, abychom my všichni, kteří se zajímáme, my všichni, kteří chceme, aby naše děti i děti všech ostatních žily v pokojné a bezpečné společnosti, povstali a spojili se proti této prastaré nenávisti," burcuje závěrem pamětnice.