O co jde žlutým vestám? Ve Francii bude pořádné horko

„Jsem připravena tu strávit Vánoce i se svými dětmi – neustoupíme a nemáme co ztratit,“ řekla deníku The Guardian jedna z demonstrantek na kruhovém objezdu severně od Toulouse. Barikády na podobných místech se v poslední době staly francouzským koloritem. Lidé, kteří se identifikují s protesty hnutí gilets jaunes (žluté vesty), tak původně demonstrovali proti zavedení daně z pohonných hmot. Francouzská vláda tomuto tlaku nakonec ustoupila, protesty však pokračují a podle mnohých je to právě arogance prezidenta Macrona, která lidi spojuje.

Céline pracuje jako třídní asistentka pro děti se znevýhodněním a měsíčně si tak vydělá 800 eur. Aby uživila své čtyři děti, musí žít u svých příbuzných – vlastní nájem si nemůže dovolit. Podobně jako mnoho dalších protestujících dnes nemůže Macronovi přijít na jméno, přestože mu v posledních volbách dala svůj hlas. „Země povstává a on je ticho, schovává se ve své slonovinové věži a to mě děsí. Nepřijímá žádnou osobní zodpovědnost,“ cituje jí The Guardian.

Mezi příznivci žlutých vest jsou především lidé z nižší sociální vrstvy. Stavební dělníci, zdravotní sestry nebo třeba řemeslníci. Média si však všímají, že se jim dostává i podpory širší veřejnosti. Lidé souhlasně troubí a povzbuzují demonstranty, aby vydrželi. Protestující vyčítají Macronovi a elitám, že jsou odstřiženi od problémů obyčejných lidí. To je podle nich vidět třeba právě na původně zamýšlené dani z pohonných hmot. Mnoho lidí na vesnicích a v menších městech venkovské části Francie, se totiž bez aut neobejde při každodenní cestě do práce, nebo když vozí své děti do školy.

Macron je nyní hluboce nepopulární. Podle jednoho z posledních průzkumů ho podporuje pouhých 18% Francouzů. „Macron tyto protesty neodhadl, protože si o sobě myslel, že je zachráncem Francie. Neposlouchal a úplně zapomněl na lidský faktor,“ myslí si Robert, který pracuje jako tesař. S tím souhlasí i další nespokojení lidé. „To, co všechny sjednotilo, je Macronova arogance. To on může za nárůst napětí, protože se chová jako nějaký malý král,“ říká zdravotní sestra z nemocnice v Toulouse.

Žluté vesty se skutečně zdají být sjednocené spíše odporem proti něčemu, nežli bojem za něco. Nevedou je žádní vůdci, jedná se spíše o spontánní hnutí, které nemá v poválečné Francii obdobu. Přitom jsou mezi nimi zastoupeni různě smýšlející lidé, od levicových odpůrců globalizace a nacionalismu po stoupence Le Penové a zástupce extrémní pravice. The Guardian uvádí postřeh jednoho z podporovatelů protestů: „Myslím si, že je to pro Francii historický moment. Připodobnil bych to k arabskému jaru – revoluce, která začala online.“

Zdá se, že fundamentální kořeny, které tento výbuch vzteku pohánějí, jen tak nezmizí. Fabien Mauret, který se také účastní lokálních protestů, souhlasí. „Myslím, že jsme se dostali do bodu, ze kterého není návratu. Dříve existovali bohatí, chudí a ti uprostřed. Dnes už jsou to je extrémně bohatí a chudí, nic mezi tím.“ Souhlasí i Isabelle, matka samoživitelka, která pracuje v obchodě s občerstvením za minimální mzdu zhruba 1200 eur. „Teď už jde o mnohem víc, než o cenu pohonných hmot. Vypadá to, že žijeme v bláznivém světě, kde bohatí neplatí téměř vůbec nic a chudí jsou neustále daněni. Máme už dost elit.“

Francouzské úřady se sobotních protestů obávají. Elysejský palác vydal zprávu, že se do Paříže chystají tisíce lidí s cílem „rozbíjet“ a možná i „zabíjet“. Mluví se o možném nasazení armády ke zvládnutí nepokojů. „Tenhle víkend to určitě znovu vypukne, násilí se může objevit po celé Francii,“ souhlasí jeden z aktérů protestů z minulého týdne.