Zrada elit a systému. Jsme krok od svržení demokracie?

Problém všech demokracií

"Je to normální. Tak proč se dívat na současnou vlnu protestů proti daním a vládě jinak?" ptá se britský server. Odpovídá, že důvodů je mnoho a jsou naléhavé, jelikož demonstranti reprezentují většinu francouzské společnosti, především pracující příslušníky nižší střední třídy, kteří se v celé Evropě cítí zrazeni politickými elitami a ekonomickým systémem ignorujícím jejich potřeby.

Je evidentní, že jde o problém všech demokracií, konstatuje editorial. Dodává však, že ti, kdo interpretují hněv vůči mladému francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi jako potvrzení levicové strategie, lžou sami sobě, jelikož nejde o tradiční spor pravice a levice, ale odraz jejich destrukce.

Ta část pravice, která se snaží nepokojů využít, by měla být podle liberálního týdeníku na pozoru. Vůdce studentský nepokojů z roku 1968 Daniel Cohn-Bendit ostatně Observeru sdělil, že od stávající situace je pouhý krok k autoritářství a potenciálnímu svržení demokracie.

Tzv. žluté vesty prezentují stejný typ strachu, obav a odcizení, který vedl Brity k hlasování pro brexit, v Itálii přispěl ke vzniku "nechutné, tvrdě pravicově-nacionalistické" vlády, v Německu zásadně podkopal mandát hlavní evropské umírněné političky Angely Merkelové a přisívá k vzestupu netolerantních, xenofobních a populistických stran v Polsku, Maďarsku a Rakousku i jinde, deklaruje prestižní týdeník. Doplňuje, že výsledkem rebelie majority v USA je Donald Trump.    

Francouzský geograf Christophe Guilluy tvrdí, že stávající protesty nemají epicentrum v globalizovaných metropolích, jakými jsou Paříž, Londýn, či Berlín, ale na evropské periferii, v upozaděných a deindustrializovaných regionech, malých a středních městech a venkovských oblastech, poukazuje editorial. Vysvětluje, že jejich společným rysem je celkový růst bohatství země, ale zároveň zvyšující se nezaměstnanost, ekonomická nejistota, nárůst chudoby, zhoršování služeb, nedostatek příležitostí a tíživé daně.  

Většina takových společností se stává obětí ekonomické nerovností a kulturního úpadku, které přináší především globalizace, deklaruje The Observer s tím, že bohatší, vzdělanější městské elity se stále více vzdalují zbytku společnosti, o které nic nevědí. "Výsledek? Tiše zakořeňující hněv, který dnes ve Francii nešel svůj hlas. Nošením žlutých vest protestující zajišťují, že budou opět vidět," dodává týdeník.

Řešení není snadné

Pro Macrona a další evropské politiky neexistují snadné odpovědi, protože cíle protestujících jsou početné a nejasné - nižší daně, vyšší mzdy, levnější energie, vyšší důchody, zastavení nepříjemné školské reformy a v některých případech výměna prezidenta, nastiňuje britský server. Doplňuje, že hnutí nemá žádné vůdce, s nimiž by šlo vyjednávat, žije a organizuje se především na sociálních sítích a jak násilnosti v Paříži dobře ukazují, je snadno zneužitelné, například krajně pravicovými skupinami usilujícími o svržení zvolené vlády.  

"Macron udělal chyby a může se pokusit je napravit," připouští renomovaný týdeník. Připomíná, že prezident již odvolal zvýšení daní na pohonné hmoty, které bouře vyvolalo, přičemž další smířlivé kroky mohou následovat. Za klíčové označuje The Observer zlepšení komunikace mezi vládci a ovládanými - Macron má ostatně tento týden promluvit k zemi.

Některé věci bude ovšem těžké napravit, už jen z důvodu, že Macron nedokázal naplnit "revoluci", kterou hlasitě sliboval, zdůrazňuje editorial. Poukazuje, že jedním z jeho prvních kroků bylo zrušení neefektivního zdanění bohatých, což mu přineslo nálepku "prezident bohatých" a promarnilo podporu, která ho loni vynesla k moci.

Pověst Macrona coby arogantního politika odtrženého od reality je ovšem zasloužená, konstatuje liberální týdeník. Odkazuje na průzkumy veřejného mínění, protesty mají možná svůj vrchol za sebou, ale jejich podpora je stále vysoká - 66% -, přestože většina společnosti neschvaluje násilí.

V tom spočívá možná záchrana, domnívá se The Observer. Macron podle něj musí udržet nervy na uzdě a spolknout lekci, více poslouchat a číst však potřebuje také Francie, jejíž prezident nicméně musí slézt z pomyslného stromu.