Živoucí muzeum komunismu: Lidé si v Berlíně připomněli vraždu Luxemburgové a Liebknechta

Příznivce dvojice komunistů, kteří byli zavražděni 15. ledna 1919 po neúspěchu povstání Spartakovců, jehož cílem byl státní převrat, dnes neodradilo ani deštivé počasí a už od rána se na hřbitově ve východní části Berlína řadili do fronty, aby mohli obejít kruhový památník s hroby Luxemburgové, Liebknechta a dalších.

Řada z převážně starších příchozích s sebou měla rudé karafiáty, které pokládali na hrob dvojice revolucionářů, ale třeba také na hrob Waltera Ulbrichta, tedy dlouholetého šéfa východoněmeckých komunistů. Menší množství karafiátů bylo i u zdejšího památníků obětem stalinismu.

Commemorating the 100th anniversary of Rosa Luxemburg and Karl Liebknecht deaths in Berlin, a delegation from the European Left Party took part to honor their political fights and to express that history has a mission for us.@Maitemola @GregorGysi #Luxemburg #Liebknecht #Berlin pic.twitter.com/jq3GgApjyO

"Sympatické je už jenom to, že byli ochotni položit život za svoji myšlenku, která byla dobrá a sloužila všem lidem," vysvětlil dnes ČTK František Koloc důvody, proč se Luxemburgové a Liebknechtovi přijel spolu se skupinou asi 20 lidí z Jičína poklonit.

"Svět je v současné době v takovém stavu, že se to blíží k situaci, kvůli které tito dva hrdinové zahynuli," vyjádřil také přesvědčení důchodce, který nesl vlajku Klubu českého pohraničí, tedy organizace, jež sdružuje bývalé příslušníky československé pohraniční stráže a je častým terčem kritiky ze strany organizací připomínajících komunistické zločiny.

Vzpomínka na Luxemburgovou a Liebknechta má v Německu dlouholetou tradici. Za režimu Německé demokratické republiky byla státem organizovaná a účastnily se jí i statisíce lidí. Po demokratické revoluci se sice na tyto počty nepodařilo navázat, i tak si ale dvojici každý rok připomínají tisíce až desetitisíce lidí z desítek různých levicových skupin. "Na řadu lidí to působí jako kuriozita, jako živoucí muzeum komunismu," říká Gernot Schaulinski z berlínského Märkisches Museum, které tématu povstání Spartakovců a jeho následků věnuje aktuální výstavu.

Přetrvávající popularitu dvojice historik vysvětluje především tím, že mohou být sice spojování s myšlenkami komunismu, ale nikoliv s jeho pozdějšími zločiny. Platí to podle něj zejména pro Luxemburgovou.

"Postava Rosy Luxemburgové - poté, co se komunistický režim kompletně zdiskreditoval - nabízela možnost oddělit ideologii socialismu od reálně existujícího socialismu," míní. Lidé si tak dodnes mohou myslet, že pod vedením ženy, na jejíž pohřeb v roce 1919 přišlo kolem 100.000 lidí, by se socialismus vyvíjel jinak a lépe.

To, že lidé nekladou květiny jen ke hrobu Luxemburgové a Liebknechta, ale třeba také Ulbrichta, který byl za zločiny komunistického režimu NDR přímo zodpovědný, si historik vysvětluje tím, že v okolí hřbitova dodnes žijí bývalí prominenti tehdejšího režimu a jejich rodiny, pro které osobně demokratická revoluce v roce 1989 představovala změnu k horšímu.