Merkelová a Macron podepíšou historickou dohodu. Blíží se jednotná Evropa?

Až v úterý podepíše Emmanuel Macron spolu s Angelou Merkelovou dohodu v historickém hraničním městě Cáchy, vyvrcholí tak téměř rok a půl dlouhá snaha francouzského prezidenta o společném vývoji evropského kontinentu.

Nepůjde však o žádný velkolepý úspěch, protože zmíněná smlouva nepřináší o moc víc než slavnostní obnovení vzájemného přátelství, které si obě země slíbily již v roce 1963. Naplnění Macronova snu o hlubší evropské integraci je v nedohlednu.

Největší ránu mu zasadil právě vývoj v Německu, které se dlouho tvářilo jako jeho významný spojenec. V září se však předsedou poslaneckého klubu CDU-CSU stal 50letý finančník Ralph Brinkhaus, který hlubší integraci nepřeje, což už prokázal svou prací v Bundestagu, kde odmítl třeba posílení eurozóny. Merkelová tak nyní dobře ví, kde jsou hranice.

Právě postoj Bundestagu vytvořil napětí i mezi kancléřkou a Macronem. Zdaleka už totiž není jasné, že to, co spolu oba státníci vyjednají, projde přes německé poslance. Merkelová s Macronem přitom společně vyjednávají o podobě brexitu nebo imigrační politice. Brinkhausem vedený klub je však daleko větší překážkou.

V prosinci dokonce Brinkhaus prosadil nemyslitelné, když v rámci CDU prosadil, aby Merkelová dostala jasné pokyny pro nadcházející zahraniční jednání. Zdůrazňoval přitom, že Německo nesmí přetížit finanční napojení na Evropskou unii.

Téma společného rozpočtu Evropské unie, které bylo jedním ze stěžejních témat Macronova předloňského projevu na Sorbonně, tak nejspíš není na pořadu dne. Bez německé podpory nemá šanci na úspěch, navíc se blíží eurovolby, v nichž se očekává výrazné posílení populistů, kteří budou rovněž patřit mezi odpůrce.

V prosinci se tak odhlasoval pouze tradiční rozpočet Evropské unie, který sestává z fondů různých účelů. To je ovšem daleko vzdálené představám Macrona a jeho vizi o stabilizaci Evropy. Žádný progres nezaznamenali ani další jím zdůrazňovaná témata, jako byla celoevropská kandidátka nebo společná unijní armáda.

O rozdílném pohledu obou stran na věc hovoří pro Bloomberg i znalec zahraniční politiky Manuel Lafont Rapnouil. „V Elysejském paláci si myslí, že Merkelová reaguje pozdě, zatímco v Německu mají mnozí členové CDU pocit, že zašla moc daleko,“ říká.

Podle všeho nehrozí, že by kancléřka Merkelová v úterý v Cáchách překročila stanovené hranice. Město je přitom jakýmsi symbolem celoevropského spojenectví, protože je zde pohřben první středověký římský král Karel Veliký. Dnešní Macronovy sny o hlubší integraci se tu alespoň prozatím nevyplní.

Dohoda pouze detailněji popisuje společnou kooperaci obou států v oblastech zahraniční politiky, vojenské spolupráce či vzdělávání. Často však jde pouze o stvrzení již fungujících mechanismů. Merkelová však dohodu přesto označila za krok směrem k větší evropské jednotě.

Hodnotu dohody však snižuje i fakt, že jí ani neschvaluje Bundestag. Ten navíc po nástupu Brinkhause nejspíš lépe reflektuje opravdový přístup Němců k hlubší evropské integraci. „Hlavním problémem je fakt, že německá politika se v mnohém neslučuje s ambicemi Francouzů,“ vzkázala jedna z Brinkhausových spolupracovnic Barbara Kunzová. Macronův sen o hlubší integraci tak dostává na frak.