Přežije EU? Expert má po eurovolbách jasno

EU zůstane

Za první Roháč označuje předpoklad, že EU přežije. Připomíná, že od dluhové krize vypuknuvší v roce 2009 analytici přistupovali ke všem krizím, které před EU vyvstaly, jako k existenčním a neustále hovořili o kritických bodech.

"Přesto, přes všechny své dysfunkce, tady EU zůstane," pokračuje odborník. Poukazuje, že celková podpora integračnímu projektu je na historické výši a přínos členství v Unii je zjevný i jejím populistickým kritikům, což je také důvod, proč nacionalisté a euroskeptici volají po nespecifikované reformě EU, nikoliv po jejím rozpuštění.

Tento boj není u konce, přiznává ekonom. Vysvětluje, že i za situace, kdy EU nehrozí zhroucení, přetrvává riziko, že se Unie stane vyprázdněnou a neřiditelnou díky nacionalistické politice nulového součtu.

Druhý závěr podle Roháče zní, že evropská politika je ve skutečnosti lokální, a to navzdory skutečnosti, že letošní volby do Europarlamentu byly zřejmě nejvíce "evropské" a stále zřetelnější politické rozdělení mezi nacionalismus a proevropské postoje panuje na celém kontinentu, především v důsledku citlivých politických problémů, například imigrace.

Vrcholní politici, například Ital Matteo Salvini, Francouzka Marine Le Penová či Belgičan Guy Verhofstadt, vedli kampaň nejen ve svých zemích, a proto se podle experta nabízí otázka, zda nejsme svědci vzniku skutečného evropského politického kolbiště. "Ne tak docela," odpovídá si Roháč. Podotýká, že televizní debaty tzv. spitzenkandidátů, kteří se ucházejí o vedení Evropské komise, neměly velkou sledovanost a jejich jména zná jen pár voličů.

Ve většině zemí tak byla evropská témata upozaděna vnitropolitickým bojem, zdůrazňuje ekonom. Konstatuje, že navzdory úsilí francouzského prezidenta Emmanuela Macrona se kampaň ve Francii týkala domácího neklidu, podobně jako se debata v Británie točila okolo brexitu, zatímco v Polsku se nejvíce energie věnovalo diskuzi o problematice sexuálních menšin a sexuálních skandálech v církvi.

Na lokálním kontextu tedy nadále záleží, neexistují univerzální řešení a vážnou debatu o domácích otázkách nelze nahradit, shrnuje odborník.

Stejné výzvy

Za třetí závěr označuje Roháč neúspěch snah činit ústupky populistům. Poukazuje, že nebezpečí tohoto přístupu mnoha konzervativních stran, které razí strategii "bez nepřátel napravo", ukazuje pád rakouské vládní koalice a rezignace britské premiérky Theresy Mayové.   

Francouzští republikáni se například stali stěží odlišitelní od krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penové, ale přes svůj příklon k extremismu získala strana jen něco přes 8 % hlasů, konstatuje expert. Dodává, že poučení pro evropská středo-pravicová uskupení tak zní, že snahy o kompromis s krajní pravicí - včetně současného ambivalentního postoje Evropské lidové strany k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi - oslabují obraz tradiční pravice coby univerzální a jednoznačně umírněné politické síly a tlačí ji do závodu, který nemůže vyhrát.

Čtvrtým závěrem letošních eurovoleb by podle Roháče měla být nutnost věnovat větší pozornost východu EU. Pohodlná optika evropských politiků ukazuje "nové" členské státy jako líheň populismu, zpátečnictví a korupce, konstatuje ekonom. Připouští, že takový  pohled má v mnohém reálný základ, protože při aplikaci standardních měřítek nelze dnešní Maďarsko označit za liberální demokracii, ale za hybridní režim připomínající Turecko či Rusko, přičemž stávající polská vláda se netají svou ambicí převzít maďarský model v Polsku.

"Přesto tento černobílý pohled zamlžuje skutečnost, že staré i nové členské státy čelí stejným výzvám," píše Roháč. Podotýká, že v některých východoevropských zemí se projevuje stále silnější politický kvas, který s sebou nese příslib oživení evropského projektu - příkladem může být Slovensko, kde nová umírněná, proevropská centristická koalice SPOLU ve volbách zvítězila se značným náskokem.

Posledním závěrem je, že "cirkus" kolem brexitu musí skončit, deklaruje odborník. Připomíná, že tři roky poté, co si v referendu odhlasovala odchod z EU, Británie vysílá do Bruselu skupinu v zásadě neseriózních europoslanců, kteří získali mandát ve volbách, které nikdo nečekal.

Britská politika tak zůstává v chaosu a neexistuje žádná funkční vize brexitu, za níž by se země mohla sjednotit, konstatuje Roháč. Domnívá se, že politika neustálého oddalování odchodu příliš nepomáhá, jelikož pouze odsouvá den zúčtování a mlží ústupky, které si brexit vyžádá.

Pokud má být cenou za setrvání Británie v EU nový soubor europoslanců nejednajících v dobré víře, lze to podle ekonoma akceptovat. Dodává však, že vyjma momentu, kdy bude britská vláda připravena brexit zastavit - a za tímto si stát -, země by měla odejít z Unie při nejbližší příležitosti, bez ohledu na existenci příslušné dohody.