Mladič zuřil u soudu v Haagu: Je to satanský tribunál, pak chtěl zuby

"Je to satanský tribunál," prohlásil podle AFP bývalý generál při veřejném přelíčení v Haagu. "Neuznávám tento tribunál nenávisti," potvrdil svou neochotu svědčit v procesu s Karadžičem, který si ho sám vyžádal jako svědka obhajoby.

Mladić se hned v úvodu svého vystoupení postaral o rozruch, když soudce požádal, zda by mu ostraha nemohla z cely přinést umělý chrup. Soudce přání vyhověl.

Mladić pak odmítl svědčit v Karadžičově procesu jednak ze zdravotních důvodů, jednak s poukazem na možnost důsledků, které by to mohlo mít pro jeho vlastní proces.

Karadžić i Mladić jsou obžalováni v samostatných procesech z genocidy, z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných za války v Bosně a Hercegovině v letech 1992 až 1995.

V roce 1991 Bosna a Hercegovina, Slovinsko a Chorvatsko vystoupily z Jugoslávské federace.13 O­byvatelstvo Bosny a Hercegoviny je složeno ze Srbů, Chorvatů a Muslimů, z nichž všichni definují svou etnicitu na základě náboženského klíče. Mezi těmito třemi skupinami vždy existovalo nepřátelství. Když chtěli Srbové a Chorvati utvořit vlastní národní stát, vypukla v roce 1991 občanská vál­ka.

Genocida se poprvé objevila na jaře 1992, kdy srbské síly zahájily rozsáhlou etnickou čistku vůči Muslimům i Chorvatům. Praxi etnických čistek nelze přičítat jen Srbům, protože se k ní občas uchýlili jak Muslimové, tak Chorvati. Jejich etnické čistky však měly primárně odvetnou povahu.15 Výs­ledkem bylo, že etnické čistky se staly hlavní příčinou většiny porušení lidských práv v Bosně a Hercegovině.

Evropské společenství pohotově zareagovalo na propuknuté násilí. Při neschopnosti vyřešit spory mírovou cestou požadovalo pomoc Rady bezpečnosti. Rada bezpečnosti se následně po tomto požadavku pokusila zprostředkovat mírové řešení a nařídila všem státům povinnost neintervenovat. Protože srbské síly odmítly mírové urovnání konfliktu, podniklo OSN několik kroků. Zaprvé RB přijala rezoluci č. 713, která uvalila na všechny strany konfliktu zbraňové embargo,dál  vytvořila mírové síly určené k poskytování humanitární pomoci v Sarajevu a za třetí přijala rezoluci č. 752 žádající všechny státy o spolupráci při mírových jednáních.

Pro­tože válečné strany nespolupracovaly, Rada bezpečnosti přijala rezoluci č. 757 uvalující přísné ekonomické sankce. V čer­venci 1992 Rada bezpečnosti v další rezoluci potvrdila, že lidé, kteří se dopustí porušení humanitárního práva, jsou za tyto činy individuálně zodpovědní.

Pro­tože zpráv o rozsáhlém porušování lidských práv přibývalo, Rada bezpečnosti důrazně odsoudila etnické čistky a požadovala, aby od nich ustoupily všechny strany konfliktu. V říjnu bylo v Radě bezpečnosti jednohlasně schváleno vytvoření ICTY, píše globalpolitics.cz.