Za masakr ve Srebrenici nese díl viny i Nizozemí, rozhodl soud

"Stát (Nizozemsko) je odpovědný za ztrátu, kterou utrpěli příbuzní mužů deportovaných Srby z budov Dutchbatu v Potočari odpoledne 13. července 1995," konstatovala soudkyně Larissa Elwinová. Dutchbat bylo zkrácené označení nizozemského praporu působícího v Bosně pod velením OSN.

"...Dutchbat neměl nechat tyto muže ze svých budov odejít," dodala soudkyně a zdůraznila, že nizozemští vojáci "měli počítat s možností, že se tito lidé stanou obětí genocidy". "S dostatečnou jistotou lze tvrdit, že kdyby Dutchbat těmto mužům dovolil, aby zůstali na místě, zůstali by naživu," prohlásila Elwinová.

Soud nicméně zamítl ostatní obvinění vznesená žalující stranou, kterou byla organizace Srebrenické matky, která sdružuje matky a vdovy po zavražděných mužích. Dospěl k závěru, že ačkoli nizozemští vojáci měli přímo ohlásit válečné zločiny, nizozemský stát nemůže být činěn odpovědný, protože takový postup by stejně nevedl k "přímému vojenskému zásahu OSN", a nemohl tudíž zabránit genocidě.

Nizozemský stát rovněž nemůže být činěn odpovědný za to, že jeho vojáci do objektu v Potočari vzhledem k sanitárním podmínkám nepustili více než 5000 uprchlíků, ani za smrt tisíců mužů a chlapců, kteří byli později zahrabáni v hromadných hrobech.

Do vesnice Potočari nedaleko Srebrenice se před postupujícími bosenskosrbskými silami uchýlily tisíce Muslimů. Oblast pod nizozemským velením totiž mnozí považovali za bezpečnou zónu. Nizozemští vojáci ale jejich deportaci nezabránili. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) označil masakr ve Srebrenici za genocidu.

Zářijový i dnešní verdikt mohou mít vážný dopad na budoucí mise OSN v krizových oblastech ve světě. Může totiž odradit státy od účasti v zahraničních vojenských misích, když jejich vojáci mohou být obviňováni z odpovědnosti, pokud se "něco zvrtne".

Z údajných 8 tisíc obětí masakru se zatím podařilo identifikovat 3 tisíce. Objevují se spekulace, že část mrtvých jsou ve skutečnosti muslimští vojáci zabití v boji při obraně Srebrenice či civilní Srbové, kteří byli zabiti Muslimy před touto událostí. Bosenští Srbové tento masakr později přiznali, ovšem některá srbská i světová média tvrdila, že počet 8 000 zavražděných bosenských muslimů je přehnaný a že není doložitelný.

Seznam osob pohřešovaných nebo zabitých v Srebrenici obsahuje 8 373 jmen. Od konce bosenské války byly exhumovány ostatky zhruba 8 000 obětí, z nichž kolem 3 000 bylo dosud identifikováno. Ředitel nizozemské NGO Srebrenica Historical Project Stephen Karganovic však uvádí, že bosenská laboratoř výsledky testů DNA v kauze Srebrenica dezinterpretuje, protože tyto testy neříkají nic o způsobu a době smrti. Údaje o počtu muslimských obětí zpochybňuje kniha "Masakr ve Srebrenici: důkazy, kontext, politika," která v roce 2011 vyšla v USA.

Podle bosenského muslimského šéfa policie ve Srebrenici Hakiji Meholjiće, pád Srebrenice byl naplánován administrativou Billa Clintona.

V rozhovoru pro časopis "Dani" dne 22. června 1998 ("Pět tisíc muslimských hlav za vojenskou intervenci"), Hakija Meholjić prohlašoval, že v září roku 1993 byl s dalšími lidmi ze Srebrenice na pracovní návštěvě v Sarajevu. Skupinu si pozval prezident Alija Izetbegovič. Ten si během setkání vzal Meholjiće stranou a řekl mu, že potřebuje dostat na svou, tedy bosensko - muslimskou stranu Američany, a že Bill Clinton mu řekl, že by intervenci NATO v Bosně nařídil pouze v případě, pokud by Srbové zabili ve Srebrenici nejméně 5.000 Muslimů.