Je ratifikace istanbulské úmluvy nutná? Europoslanci o tom debatovali

Důraz přitom kladli zejména na rozšířenost násilí páchaného na ženách i ve vyspělém světě. Kritika úmluvy naopak zazněla z řad některých zástupců států, které dohodu neratifikovaly. Mezi ně patří i Česko.

Budovy EP ve Štrasburku jsou dnes večer nasvíceny oranžově, což má symbolizovat lepší budoucnost bez násilí na ženách a dívkách.

EU Istanbulskou úmluvu podepsala již 13. června 2017, sedm členských států ji stále neratifikovalo. Kromě České republiky je to Bulharsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Slovensko a Británie.

Španělský eurokomisař pro klima Miguel Arias Caňete v rozpravě uvedl, že Istanbulská úmluva je příkladem spolupráce v boji proti násilí na ženách a nejlepší mezinárodní právní nástroj na ochranu obětí genderového a domácího násilí. Dokončení ratifikace úmluvy by proto podle něj mělo být pro novou Evropskou komisi prioritou. Polská europoslankyně Ewa Kopaczová krátce nato poznamenala, že kampaň Me Too svědčí o tom, že se povědomí žen o násilí na ženách zvyšuje. Zdůraznila, že násilí vůči všem lidem je "narušením důstojnosti a v rozporu s civilizací a kulturou, kterou přijímáme za svou".

Europoslankyně rovněž vyzvala státy, které dohodu neratifikovaly, aby tak učinily. Italská europoslankyně Pina Piciernoová uvedla, že je smutné, jak málo mužů na rozpravu přišlo. Europoslankyně Isabella Tovaglieriová zdůraznila nutnost dohodu ratifikovat slovy, že třetina žen se jednou v životě stává obětí psychologického nebo fyzického násilí i v těch nejrozvinutějších zemích.

Český europoslanec Ivan David naopak uvedl, že český trestní zákoník oběti násilí chrání. Zdůraznil, že s ratifikací úmluvy nesouhlasí. V této souvislosti mimo jiné zmínil, že nechce, aby se z veřejného rozpočtu dotovaly neziskové genderové organizace. Podobně argumentoval také slovenský europoslanec Miroslav Radačovský, který poznamenal, že ochrana obětí násilí je obsažena ve slovenských zákonech, a označil určité pojmy v Istanbulské úmluvě za problematické, jelikož jsou podle něj vágní.

Úmluva vznikla v roce 2011 a odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Státy se v ní zavazují k uzákonění opatření proti násilným výpadům a k prevenci, ale také k vyčlenění peněz na pomoc obětem i na práci s pachateli.

V Česku úmluva vyvolává silné emoce. Podle kritiků, k nimž patří konzervativci či katolická církev, není dokument potřeba a postavil by muže a ženy proti sobě. Podle zastánců by naopak zdůraznil nepřijatelnost násilí a ukotvil poskytnutí pomoci obětem i pachatelům. ČR úmluvu podepsala v květnu 2016. Aby začala platit, musí ji ještě ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident.