Konec nařízení z roku 1803? Německá opozice požaduje vyrovnání s církvemi

Sněm tehdy řešil osud vyvlastněných říšských knížat a dalších místních vládců, kteří přišli o majetky po francouzském obsazení oblastí západně od řeky Rýna. Náhradou jim byly poskytnuta duchovní území na levém břehu, za což se zavázali k pravidelným platbám církvím ve formě rent často označovaných za věčné.

Současné Německo se k platbám přihlásilo ústavou z roku 1949, která převzala části výmarské ústavy z roku 1919. Tehdejší ústava se zavazovala plnění církvím odvádět, zároveň ale předpokládala budoucí vyrovnání. Trojice opozičních stran chce nyní svým návrhem pro konečné vyrovnání, které označuje jako "spravedlivý a uskutečnitelný kompromis", vytvořit právní rámec. Díky němu by se spolkové země, které plnění vyplácí, mohly s církvemi dohodnout. V návrhu je zmíněna výše 18,6násobku aktuální roční platby. Tu by země na církve převedly jednorázově, nebo ve splátkách.

Benjamin Strasser, který je mluvčím FPD pro církevněpolitické otázky, očekává, že iniciativa získá v parlamentu širokou podporu tím, že se k ní přidají i vládní konzervativci CDU/CSU se sociálními demokraty SPD. Zda se tak stane, jisté není. O návrhu zatím budou diskutovat příslušné výbory.

Výše plateb není fixní, ale odvíjí se podle mezd v zemské správě. Největšími je evangelická církev následovaná katolickou, velká část peněz míří i židovským obcím.

Církve v Německu na těchto platbách závislé nejsou, svůj chod financují vedle výnosů ze svého jmění ještě církevní daní. Tu na základě dohody vybírá pro církev přímo stát, který za tuto službu dostává určité procento z daňového výnosu.