Lze být proti homosexuálním sňatkům a zároveň nebýt homofob aneb francouzská zkušenost

Když nejen ve francouzském hlavním městě protestovaly masy příznivců hnutí La Manif Pour Tous (v překladu: Manifest za všechny) napříč všemi skupinami (některé nespolehlivé zdroje uvádějí, že jich byl téměř milion) proti novele občanského zákoníku, která by povolila homosexuální sňatky a adopce, byly jejich hlavními představitelkami tři ženy komediantka Frigide Barjotová, odbornice na církevní PR Ludovine de la Rochére a publicistka a křesťanská aktivistka a obchodnice Béatrice Bourgesová. 

První z nich Barjotová je teď v podstatě mimo hru (není mediálně vidět), druhá Ludovine de la Rochére je zas momentálně aktivní v boji proti liberalizaci zákonů o asistované reprodukci a třetí Bourgesová byla ze skupiny La Manif Pour Tous, zcela vyloučená. Důvodem byla čím dál větší radikalizace zpočátku poklidného a mírumilovného "jiného názorového proudu" vůči dalšímu posouvání hranic v kulturně etických otázkách převážně z její dílny.

Je zcela pozoruhodné, že ve všech zemích, které plnohodnotná manželství všech párů bez ohledu na pohlaví, včetně adopčních práv, uzákonily, probíhal celý proces téměř identicky. Francie je ale světový unikát, protože na první pohled zdánlivě marginální otázka, která se týká jenom hrstky lidí, dokázala vyvolat snad jednu z největších akcí od zrušení trestu smrti bývalým socialistickým francouzským prezidentem Francoisem Mitterandem. 

Když Francii srovnáme s Českem, kde homosexuálové svůj boj o možnost uzavírat manželství a společně adoptovat děti (registrované partnerství je legální od roku 2006 a od roku 2016 si může registrovaný homosexuál adoptovat dítě) teprve svádějí, zjistíme, že se ani zdánlivě dvě odlišné země od sebe nijak neliší. I v našich končinách se antikampaň na první pohled projevuje zdánlivě smířlivě.

Aliance pro rodinu, která by naopak ráda prosadila ústavní zakotvení manželství muže a ženy, dokonce říkala, že by jí ani nevadilo rozšíření stávajícího zákona o registrovaném partnerství o majetková práva atd. Jediné, o co jí jde, jsou tradiční rodinné hodnoty atd. Komu, by něco takového vůbec mohlo vadit?

Ovšem jen do té míry, než jí začalo takříkajíc téct do bot. Poté, co se její předsedkyně Jana Jochová Trlicová střelila do nohy, když veřejně  prohlásila, že kdyby její syn byl gay, byla raději kdyby žil sám, začali někteří její stoupenci čím dál více přidávat na agresivitě a konfrontaci. Vyvrcholením byly jejich projevy pronesené při příležitosti semináře pořádaném Institutem pro politiku a společnost na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jeden z přítomných účastníků například řekl, že ve svém penzionu neubytovává "homosexuálně" nemocné lidi.

Jakou má toto souvislost s nedávným vývojem ve Francii? Naprosto jednoznačnou. Poté, co aktivistům La Manif Pour Tous začalo pomalu a jistě docházet, že socialistický francouzský prezident Francois Hollande dostojí svým předvolebním slibům navzdory jejich protestům, začali se čím dál víc radikalizovat. Svým způsobem podobný scénář jako v případě české Aliance pro rodinu, která také v případě svého zahnání do kouta začala kolem sebe víc kopat, respektive být rezistentní k radikalizaci některých svých příznivců.

Francouzi to dohnali ještě dál tím, že začali blokovat dopravu na Champs-Elysées, což vyvrcholilo použitím donucovacích prostředků ze strany zasahujících policistů, včetně slzného plynu a pendreků. Akce D.O.S.T., která v roce 2013 pořádala protesty před francouzskou ambasádou Na Kampě to konce nazvala téměř totalitními praktikami. Nechyběla ani veřejná výzva k bojkotu Pivovaru Staropramen, který podpořil Prague Pride, a mezi zúčastněnými byl i Pavel Kutina z Výboru na obranu rodičovských práv (předchůdce Aliance pro rodinu).

Ale zpět k Francii. Právě Béatrice Bourgesová byla tou, která když už byly homosexuální sňatky a adopce už téměř legalizované, začala vyzývat demonstranty La Manif Pour Tous k občanské neposlušnosti, respektive k despektu k policejním výzvám, a vůbec k výtržnostem v pařížských ulicích. Možná, že svým způsobem dokonce i napomohla přijetí onoho zákona o homosexuálních manželstvích a adopcích dětí. Poté, co jí ministr vnitra za její aktivitu označil za jednu z "nejnebezpečnějších" osob ve Francii, nezbývalo jejím kolegyním Barjotové a De la Rochére nic jiného, než se od ní zcela distancovat.

To však už ale bylo pozdě, neboť příslušný zákon byl na dosah, a hlavně se La Manif Pour Tous stačilo zcela delegitimizovat nejen v očích francouzských politků a veřejnosti, nýbrž i samotné části homosexuální komunity, která se ve jménu zachování jistých tradic postavila na stranu zachování manželství jako svazku muže a ženy. Po několika už jenom formálních peripetiích byly homosexuální sňatky nakonec legalizovány a dnes už mají podporu většiny Francouzů.

I samotné umožnění umělého oplodnění lesbickým párům a svobodným ženám je už v podstatě uzákoněné. V Národním shromáždění pro něj na podzim hlasovala i část pravicových poslanců, kteří byli v roce 2013 proti homosexuálním manželstvím a adopcím. Část dnešních účastníků La Manif Pour Tous už jezdí do Paříže jenom z jakéhosi pocitu morální povinnosti.

Když se ale v závěru vrátíme k původní otázce, zda skutečně lze nesouhlasit se stejnopohlavním manželstvím a adopcemi dětí homosexuálními páry, pak je odpověď následující. Ano, budeme-li argumentovat věcně a slušně, pak ano. Určitě se nějaké argumenty proti najdou, byť lze v dnešní době polemizovat o jejich smysluplnosti vzhledem ke společenskému vývoji. Ale ani ten nemusí být vždy dobrý. Ne každá změna musí být vždy prospěšná a neobsahovat žádné negativní externality - viz samotná Francouzská revoluce.

Jestli ale existuje něco, co dnešnímu hnutí za konzervativní hodnoty, včetně manželství muže a ženy a vůbec tradiční rodinu, chybí je naslouchání. Neprojeví-li schopnost komunikace a případného kompromisu s protistranou, a budou-li se proti ní šířit konspirace o nebezpečných LGBT lobbistech, feministkách, svobodných zednářích a genderových ideolozích, lze jistě očekávat, že si nijak moc nepomůže. Bude-li chtít i česká Aliance pro rodinu mít nějaký respekt ve společnosti, pak jí nezbude, než se od některých svých příznivců veřejně distancovat dříve, než bude pozdě.