MONITOR: Merkelová odchází. Renomovaný deník zhodnotil její odkaz

Složitější a nejasný odkaz

Jedna z nejvíce ikonických politických fotografií poslední doby byla pořízena na summitu G7 v Kanadě v roce 2018, konstatuje liberální server. Nastiňuje, že na snímku se zamračená Merkelová opřená rukama o stůl naklání k tehdejšímu americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, který sedí se zkříženýma rukama a odmítá se podívat do očí kancléřce, vedle níž stojí francouzský prezident Emmanuel Macron a tehdejší japonský premiér Šinzó Abe.

„Během opětovného nástupu nacionalismu a hluboké politické polarizace celého Západu byla nejdéle sloužící a nejvlivnější evropská politička 21. století životně důležitou nositelkou standardní konsensuální, na pravidlech založené politiky na světové scéně,“ píše The Guardian. Deklaruje, že politické ctnosti, které Merkelová během své dlouhé vlády ztělesňovala – trpělivost, tolerance, absence křiklavosti a averze k teatrálnosti –, se velmi osvědčily ve všudypřítomných „kulturních válkách“.

Známé rozhodnutí Merkelové nechat v roce 2015 německé hranice otevřené pro syrské uprchlíky demonstrovalo velkorysého ducha a soucit, který by měl být normou všech západních demokracií, naznačuje britský deník. Přiznává však, že pokud odhlédneme od zvratů v posledních letech, celkový odkaz první německé kancléřky je složitější a nejasnější.

Na domácí scéně se merkelismus stal synonymem pro všeobecnou a manažerskou středovou politiku, vyzdvihuje renomovaný server. Poukazuje, že globální finanční krize oslabila neoliberální ekonomický instinkt Merkelové, která po dvanáct ze šetnácti let v úřadu kancléřky vedla velkou koalici křesťanských a sociálních demokratů, CDU a SPD.

To podle prestižního serveru otupilo pokusy středolevých oponentů Merkelové prezentovat se jako jednoznačná alternativa a kancléřce umožnilo sklízet politické ovoce za úspěšná opatření jako zavedení minimální mzdy, které si ale jako podmínku pro vstup do vlády dala v roce 2013 SPD, nastiňuje editorial. Dodává, že politické přesvědčení Merkelové bylo sice těžké přesně zařadit, ale právě jistá rozporuplnost, pružnost a cílená mdlost se staly tajemstvím jejího úspěchu.

„Čtyři vítězné spolkové volby potvrdily efektivitu bytostně opatrného přístupu,“ pokračuje The Guardian. Podotýká, že  později tento styl nefungoval na chudším východě země, kde kvůli rostoucí deziluzi zaznamenali výrazné zisky pravicoví nacionalisté z Alternativy pro Německo.

Merkelová bude Západu chybět

Záměrně přízemní styl se vyplatil v mnoha krizích, kterým Merkelová čelila, byť v některých výzvách by mohla uplatnit větší představivost a strategické ambice, soudí britský server. Konstatuje, že na evropské scéně byla mimořádným přínosem kancléřčina schopnost nastolovat konsensus, především co se týká uplatňování fiskální solidarity mezi zeměmi EU během koronavirové pandemie.

Proti tomu přísná úsporná opatření vnucená jižním evropským státům během dluhové krize v eurozóně po roce 2010, na nichž Merkelová trvala se svým ministrem financí Wolfgangem Schäublem, byla podle liberálního deníku hluboce chybná a nedemokratická, navíc nedokázala vyřešit skutečné problémy plynoucí z ekonomického nastavení eurozóny.

Právě odpor proti úsporám pomohl nastartovat éru politických turbulencí a populistického vzdoru a do módy opět přinesl nacionalismus, nastiňuje editorial. Souhlasí také s aktuální kritikou Merkelové, která zní především z německé Strany zelených, za pomalý harmonogram pro ukončení závislosti země na uhlí a nedostatečné finance vyčleněné pro férový přechod k zelené ekonomice. 

Také ve vztahu k Číně, jejíž poptávka po německém zboží podporovala ekonomický model Merkelové, vedla kancléřka politiku „výnosné dohody“, která zdánlivě zaostala za měnící se geopolitickou realitou, přiznává The Guardian. I tak je podle něj statut Merkelové coby silné, šikovné a jisté moderní političky nezpochybnitelný.

„Žádný jiný politik 21. století se (Merkelové) nepřiblížil,“ píše prestižní server. Naznačuje, že již v dobách, kdy studovala kvantovou fyziku v někdejší NDR, aktivně četla o historii a po dobu, kterou strávila v úřadu – déle byl německým kancléřem jen Otto von Bismarck -, měla zřejmě šanci určovat ráz doby více, než ve skutečnosti učinila. Přesto její uklidňující, stabilní a konstruktivní přítomnost bude západní politická scéna velmi postrádat, obává se editorial.