NÁZOR: Ustoupila Merkelová příliš autoritářům? Analytik předvídá vývoj v EU

Hrozba pro další integraci

Merkelová si vedla velmi dobře v první krizi a úspěšně přežila druhou, avšak právě poslední zmíněná krize bude pro její odkaz určující, míní Hegedüs. Konstatuje, že odcházející kancléřka nejenže problém dodržování právního státu v zemích EU, který představuje z dlouhodobého hlediska největší výzvu pro její další integraci, přenechává svému nástupci, ale za její vlády došlo k přerodu autoritářských ambicí maďarského premiéra Viktora Orbána a polského politika tvrdé ruky Jarosława Kaczyńského v systémové ohrožení EU.

„Merkelová byla trvale kritizována za příliš měkký postoj k Orbánovi a upřednostňování zájmů německého automobilového a výrobního průmyslu před demokratickou integritou EU,“ píše analytik. Podotýká, že politička bývala také obviňována, že ohledně autoritářského vývoje v Maďarsku mlčí, aby udržela černou ovci Evropské lidové strany (ELS), Orbánovu stranu Fidesz, v konzervativní politické rodině.

Autor komentáře nemá pochyby, že Merkelová mohla nastavit jasné limity pro vývoj v Maďarsku i Polsku. Není si ale jistý, zda od jejího nástupce v kancléřském křesle - ať jím bude kdokoliv – lze očekává radikálně odlišný, kritický postoj k autokratům v EU.

Merkelová totiž své strategické volby nečinila sama a jsou hluboce zakořeněné v základních tradicích německé politiky a diplomacie, vysvětluje Hegedüs. Upozorňuje, že tyto tradice sdílejí nejen kancléřčini křesťanští demokraté, ale i sociální demokraté, svobodní demokraté a do menší míry rovněž zelení.

Postoj Německa k Polsku a Maďarsku se tedy neodvíjí pouze od skutečnosti, že tyto země tvoří organickou součást německo-středoevropského průmyslového jádra, a proto jsou velkým a stále rostoucím cílem přímých německých zahraničních investic, míní analytik. Stejně tak soudí, že problém není dán pouze historickou odpovědností, která formuje německou politiku vůči středoevropským a východoevropským zemím, či důležitou rolí, kterou hrál Fidesz v ELS.

„Pod povrchem existují dva strategické hybatele, které formují postoj Berlína k rostoucí autokratizaci v jeho středoevropském sousedství,“ pokračuje Hegedüs. Za první označuje tradiční neschopnost německých elit definovat po sjednocení země národní zájmy v jiných než ekonomických termínech. Toto uvažování podle něj vede k tomu, že geo-ekonomické úvahy převáží nad vším ostatním, což se projevuje i v německém přístupu k Rusku a Číně.

Za druhý hybatel označuje analytik extrémní orientaci německé politické a zahraničněpolitické kultury na konsensus a dialog, díky čemuž je již celé desetiletí mantrou německé diplomacie diskutovat se středoevropskými autoritáři, nikoliv o nich.

Past prázdného dialogu

Ve chvíli, kdy protistrana jen předstírá dialog, jak činí maďarská vláda, nebo se uchyluje pouze k ústupkům nezbytným pro zachování komunikačních kanálů, což je případ polské vlády, je tato zahraničněpolitická tradice prakticky neúčinná, shrnuje autor komentáře. Shrnuje, že v chápání Berlína zkrátka demokracie a právní stát zkrátka představují hodnoty, které nesouvisí s německými zájmy, jsou sice vznešené, ale nejsou klíčem ke generování zisku.

 Demokracie a právní stát si tak v německém pojetí sice zaslouží rétorické vyzdvihování, ale na žebříčku priorit se nacházejí pod otevřeností trhu a udržením dialogu, tvrdí Hegedüs. Připouští, že sociální demokraté, zelení a svobodní demokraté mohou k uvedeným hodnotám tíhnout více než křesťanští demokraté, ale přesto podle něj nereprezentují odlišné myšlenkové pojetí a pokud jde o formulaci zájmů a strategie, sdílejí stejné tradice a strukturální východiska, jaké formovaly německou politiku za Merkelové.

 „Tato kaňka na kancléřčině odkazu je společným dědictvím německé politické třídy,“ deklaruje analytik. Upozorňuje, že jde také o vizitku sociálních demokratů, kteří s Merkelovou vládli dvanáct ze šestnácti let a během této doby určovali zahraniční politiku země.

Jelikož německá diplomacie není připravena či schopna věrohodně hrozit sankcemi, zůstává chycena v pasti prázdného dialogu, varuje autor komentáře. Věří, že nástupce Merkelové má ale možnost tuto cestu opustit a ukázat, že německý přístup k autoritářům v EU se může změnit.

Přesto je Hegedüs k takové možnosti skeptický. Dodává, že pokud příští němečtí kancléři svůj přístup nezmění, kaňka na odkazu Merkelové potřísní i jejich reputaci.