Migrační krize i důchodci. Za jaké hodnoty a jak EU bojuje?

„Migrační krize z roku 2015 možná zmizela z titulků, s jejím politickým dopadem se však budeme potýkat dále. Velkým problémem je reforma tzv. Dublinského nařízení. To stanoví, že země, do které žadatel o azyl poprvé přijde, musí nést odpovědnost za jeho ochranu. Tato politika přinesla nadměrné břemeno hraničním zemím, jako je Řecko a Itálie, které usilovaly o přerozdělení žadatelů o azyl v celém bloku,“ píše server Politico.

Jak zmírnit břemeno těchto zemí se stalo nepříjemnou otázkou. Může EU přinutit jinou zemi, aby projevila solidaritu a přijala uprchlíky? Měly by být vlády schopny poskytovat podporu jiným způsobem, například poskytováním finanční pomoci, pokud nechtějí migranty přijmout?

Všechny pokusy o nalezení společného řešení byly zatím neúspěšné, což má dalekosáhlé následky. Budoucnost dublinského nařízení je totiž přímo spojená s budoucností schengenského prostoru, o jehož reformě se diskutuje také.

Rakousko, Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko reagovaly na krizi v roce 2015 zavedením kontrol na svých hranicích. Pokud by zasáhla další uprchlická krize, aniž by byl zaveden nějaký mechanismus pro redistribuci žadatelů o azyl, je pravděpodobné, že by se větší počet zemí rozhodlo obnovit kontroly na hranicích také.

Pokud by se tak stalo, schengenská zóna bez hraničních kontrol, klíčová pro podnikání v celé EU, by se mohla zcela zhroutit. Tím by jednotný trh tak jak jej známe skončil a bylo by to také velmi drahé. Podle Evropské centrální banky by například HDP v Německu kleslo o 8 procent a v Itálii o 7 procent.

Budoucnost zdravotní péče v EU

Evropa stárne rychle. Očekává se, že index ekonomického zatížení, udávající poměr seniorů a dětí k počtu obyvatel v ekonomicky aktivním věku, se bude do roku 2070 prudce zvyšovat. S přihlédnutím k vysoké ceně mnoha léků tu máme potencionální problém do budoucna.

Velkým politickým tématem se po celé EU stává zdravotní péče. Juha Sipilä bývalý finský premiér byl nucen rezignovat kvůli neúspěšné reformě zdravotnictví a to i přesto, že po finanční krizi v roce 2008 byl nárůst peněz vynaložených na sociální péči v jeho zemi největší z celé EU.

Některé země jako například Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Rakousko a Irsko spojily své síly, aby vyjednaly levnější léky. Projekt, který je v počáteční fázi inspiroval další země, aby ho následovaly.

Vallettská deklarace zemí na jihu Evropy se již snaží dosáhnout něčeho podobného. Mezitím se jedná o novém mechanismu posuzování zdravotnických technologií, který by měl zemím usnadnit rozhodování o tom, zda zavést nový lék.

V sázce je velká část identity EU. Pokud EU nedokáže najít způsob, jak tyto snížit náklady, mohou zde voliči vidět další důvod obrátit na euroskeptické nebo nacionalistické politiky. Ti jim slibují, že se o své občany dokáží postarat lépe.