Španělsko na rozcestí aneb tři poznatky z nedávných voleb

Se Španělskem to jde dlouhodobě takříkajíc z kopce. Po ekonomické krizi z roku 2008, která měla za následek téměř 25 % nezaměstnanost, zejména mladých lidí, se začali hlásit o slovo katalánští separatisté. Kromě problémů s nimi přišla na řadu také korupční aféra bývalého španělského premiéra a expředsedy Lidové strany (PP) Mariana Rayjoe, kterému byla následně v roce 2015 vyslovená nedůvěra.

Od té doby se předseda druhé největší politické strany socialistů (PSOE) Pedro Sanchéz snaží sestavit funkční vládu. Opakované vypisování dalších a dalších předčasných voleb a probíhající migrační krize nicméně způsobily vznik nové krajně pravicové strany Vox, která si v poslední době získává čím dál víc příznivců.

Proč tomu tak je? 3 základní poznatky ze Španělska, které serveru Politico.eu poskytl Guy Hedgecoe, který tamní situaci dlouhodobě sleduje:

Španělsko by se mohlo stát vodou na mlýn všem, kteří podporují vlády politicky vzdálených stran. K tomu ostatně bude Sanchéz s velkou pravděpodobností nucen, pokud nechce riskovat, a vypsat zase další volby. Svým způsobem je to stejné jako s irským referendem o ratifikaci Lisabonské smlouvy. I tam po prvním neúspěchu se okamžitě začalo chystat druhé hlasování. Prostě tak dlouho budeme volit, dokud to konečně nevyjde. Takhle se ale odpovědní politici nechovají. Voliči chtějí jistotu a stabilitu a ne neustálé čekání, až se páni konšelé takříkajíc dohodnou.

Sanchéz bude s největší pravděpodobností muset, ač nerad, jít do vlády s levicovými populisty Unidas Podemos a Más Pais. S těmi má v Kongresu poslanců 158 křesel, což mu zajistí vládní většinu. Do španělské politiky se znovu vrátí levice, ale bohužel ta krajní. Dalo by se říci, že je Sanchéz ve stejné situaci jako italská PD, která nakonec musela v zájmu ochrany demokracie sestavit vládu s Hnutím pěti hvězd. Že by PSOE vstoupila do vlády s PP je navzdory programovým průnikům v oblasti hospodářské a sociální politiky, je téměř vyloučené. Stále se jedná o dva hlavní politické protivníky.

I Španěle poskytl světový trend úpadku tradičních politických stran. Dříve byl tamní stranický systém ryze bipolární. Buď vládli socialisté, anebo lidovci. Stejně jako v Británii, kde hlavním politickým hráčem byli buď labouristé nebo konzervativci. I u nás byla dřív hlavní moc soustředěná v rukou ČSSD nebo ODS. Nyní toto skončilo a obě strany mají možnost chopit se kormidla, pokud na svojí stranu získají některou z menších stran. Vše ale nasvědčuje tomu, že bude dál vládnout Sanchéz, protože by lidovci neriskovali ztrátu preferencí v případě spolupráce s krajně pravicovou Vox. Koalice s levicí by jim zase mohla odradit voliče.

Jak už bylo naznačeno, hlavním problémem španělské politiky je otázka v přístupu ke Kataláncům. Na té se nejvíc přiživovala Vox, která kromě ostrého přístupu k migraci, k EU slibuje ochranu španělštiny a tradiční kultury, včetně restriktivního přístupu k separatismu. Sanchéz má před sebou nelehký úkol, protože jeho levicoví koaliční partneři budou vzhledem k ekonomické významnosti Katalánska požadovat méně kompromisní přístup k jeho požadavkům. Z tohoto důvodu bude Sanchéz s velkou pravděpodobností s obavami čekat na výsledek katalánských regionálních voleb s nadějí, že se do tamního parlamentu dostane strana, která nebude požadovat nezávislost na Madridu.