Za krizi ve Španělsku nemůže migrace? Expert rozebral, co se skutečně stalo

Ciudadanos vznikla v roce 2006 jako reakce na radikalizaci Katalánců. Jejími hlavními programovými pilíři jsou kromě sekularismu, liberalismu, proevropské politiky také ochrana španělštiny a nesouhlas s katalánským separatismem. "Katalánsko je má vlast, Španělsko má země a EU naše budoucnost," v takovém duchu vede politickou kampaň dnes už odstoupivší předseda Ciudadanos Albert Rivera. V době zvolení do čela strany mu bylo pouhých 27 let, takže se pro mnoho Španělů stal velmi atraktivním.

Dalo by se říci, že mohl být alternativou pro zklamané voliče dvou hlavních španělských politických stran Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) a Španělské lidové strany (PP). Co mu tedy sebralo hlasy? Proč ještě v dubnu měl podporu 15,9 % voličů a nyní jich má pouhých 6,7 %? A co je příčinou stále rostoucích preferencí krajní pravice, jejíž diktaturu si Španělé už jednou vyzkoušeli? Zdánlivě vtipný spot, na němž nahý Rivera slibuje, že se postará o všechny bez ohledu na to, co mají na sobě, zřejmě velký úspěch nepřinesl.

Výsledek španělských voleb však není rozčarováním pouze pro Riveru, nýbrž i celou EU. Ačkoliv PSOE zvítězila, tak její předseda a nynější španělský premiér Pedro Sanchez bude mít stále problém s hledáním vládní většiny, což výrazně oslabí jeho pozici v EU. Politická krize v jedné z největších členských zemí nebyla zažehnána. Navíc se o slovo bude, čím dál víc hlásit krajně pravicová Vox, která obhájila celkem 52 poslaneckých mandátů, a bude mít tak možnost více ovlivňovat vývoj španělské politiky.

Chybu udělali jak Rivera, tak i Sanchéz. Neustálé vypisování dalších a dalších voleb v naději, že teď už to konečně "vyjde", bývá zpravidla produktivní a naopak vede k větší polarizaci společnosti. I to je možná jedna z příčin posilování Vox. Nejen nápor migrantů, zejména ve španělských exklávách v severní Africe Ceutě a Melille. V tomhle by si mohl sáhnout do svědomí Sanchéz. Naopak Rivera, kdyby býval vstoupil do vlády s PSOE, mohl nejen ovládnout jednotlivé resorty, nýbrž být i tím, který převzal zodpovědnost, a přispěl vzniku stabilní španělské vlády s parlamentní důvěrou.

Všichni dodnes pamatujeme ostře sledované prezidentské a parlamentní volby ve Francii. Téměř celý svět, včetně politologů, ekonomů, prognostiků a jiných nezávislých odborníků, se obával vítězství šéfky krajní pravice Marine Le Penové. K tomu ale nedošlo. Jako alternativa upadajícím francouzským tradičním stranám se ukázal centristický kandidát Emmanuel Macron a jeho hnutí En Marche! Jádrem Macronova triumfu byla jeho schopnost získat antisystémové hlasy, pro něž byla Le Penová neatraktivní kvůli jejímu euroskepticismu. 

Jinými slovy Emmanuel Macron a En Marche! dokázali oslovit široké spektrum voličů zprava i zleva a poslat tak Marine Le Penovou a její Národní frontu (nyní Sdružení) do věčných lovišť. O něco podobného se měl pokusit i Rivera. Politický systém Španělska jej však značně limitoval a nutil jej jít do koalice buď s PSOE nebo s PP. Na rozdíl od Macrona si nemohl dovolit jít do voleb jako solitér. Do Kongresu poslanců se totiž volí poměrným systémem, nikoli většinovým jako je tomu v případě francouzského Národního shromáždění.

Rivera se tedy nakonec rozhodl pro PP, což byla největší chyba, jakou mohl udělat. Měl si v prvé řadě uvědomit, že většina Španělů má lidovce pořád spojené s korupční aférou Mariana Rajoye, a že výměna předsedů to jen tak nezmění. Rovněž měl vzít v úvahu, že si PSOE stále drží svou pozici, a že tak jako tak bude ona tím, kdo má prvenství v rozhodování. Navíc Sanchéz udržoval dlouhodobé blízké vztahy s Macronem, což by Riverovi ostatně také mohlo pomoct. Právě spojenectví liberálů a socialistů mohlo být klíčem k úspěchu.

Rivera však na veškerá doporučení, která mu je dával i Luis Garicana, lídr delegace Ciudadanos v Evropském parlamentu, nedal. A přitom kdyby už tehdy vstoupil do vlády se Sanchézem, mohl zažehnat předčasným volbám, a tím pádem i posílení pozice krajně pravicové Vox. Když se na poslední chvíli, když si uvědomil, že mu začíná téct takříkajíc do bot, obrátil se na Sanchéze, bylo už pozdě.

Jednoduše řečeno Španělsko se nefašizuje ani tak kvůli migraci, homosexuálním sňatkům, zákazu koridy, popřípadě stále se stupňujícím požadavkům Katalánců, ač zrovna ty jsou poměrně ožehavé politické téma. Pouze se ukazuje, že Španěle už nebaví jít pořád od voleb do voleb bez funkční a stabilní vlády. Jestli existuje někdo, kdo by si měl sáhnout do svědomí, tak jsou to právě Rivera a Sanchéz. Nyní uvidíme, jaká vládní koalice z voleb vzejde. Nejhorším scénářem by byly v pořadí zase další volby.