"Strašlivá výzva". Ekonom naznačil, co čeká nejen italskou ekonomiku

Devastující dopadu epidemie

Epidemie koronaviru si vybrala za své epicentrum právě Itálii a stávající předsedkyně ECB Christine Lagardeová doufá, že zopakuje Draghiho úspěch, konstatuje ekonom. Poukazuje, že i Lagardeová přislíbila, že ECB učiní vše, aby udržela eurozónu celistvou.  

"Pro dobro nejen Itálie, ale také světové ekonomiky může člověk jen doufat, že Lagardeová uspěje v tváří tvář této strašlivé výzvě," pokračuje odborník. Odkazuje na obrovský veřejný dluh Itálie a jeho spojení s evropským bankovním systémem, což ze země na Apeninském poloostrově činí důležitý článek z pohledu světové ekonomiky.

Lachman ale pochybuje o tom, že ECB dokáže zachránit Itálii bez velkorysé podpory zbytku mezinárodního společenství. Upozorňuje, že o koronavirovém šoku může existovat jen malý prostor pro pochyby, že Itálie míří k dalšímu kolu dluhové krize, protože i před úderem epidemie se italská ekonomika nacházela v recesi, veřejný dluh země byl druhý nejvyšší v eurozóně, hned po Řecku, a tamní bankovní systém rozhodně nebyl zdravý.

"Pokud bude koronavirový šok na zbytek evropské ekonomiky drtivý, pro italskou ekonomiku bude pravděpodobně ještě více devastující," píše analytik. Podotýká, že ekonomika celé země se prakticky zastavila, jelikož omezení brání lidem chodit do práce, navíc je v troskách i turistický sektor, který tvoří 6 % italského HDP, protože zahraniční turisté ruší své letní dovolené.

Nepomáhá ani to, že evropští partneři Itálie budou pravděpodobně sami zažívat hlubokou recesi, stejně jako skutečnost, že svěrací kazajka v podobě eura neumožňuje Itálii vést vlastní měnovou či kurzovou politiku, aby mírnila dopad koronavirového šoku na svou ekonomiku, uvádí Lachman. Za konzervativní odhad považuje propad italské ekonomiky nejméně o 5 % v letošním roce.

Odhad společnosti JP Morgan dokonce hovoří o meziročním propadu italské ekonomiky o 10 %, resp. 14 % v prvním a druhém letošním čtvrtletí, varuje ekonom. Dodává, že pokud by italské hospodářství skutečně spadlo to tak hluboké recese, je nutné očekávat obří nafouknutí rozpočtového deficitu, díky němuž by celkový veřejný dluh země překonal do konce roku 140 % HDP, stejně jako rapidní nárůst nesplácených úvěrů v již tak problematickém bankovním systému.

Není mnoho alternativ   

Pokud Itálie v létě zabředne do otevřené dluhové krize, ECB nemá mnoho jiných alternativ než se pokusit zemi zachránit, soudí odborník. Připomíná, že Itálie je zakládajícím členem eurozóny a její třetí největší zemí, tudíž společná evropská měna nemůže bez Itálie přežít.  

"Skutečná otázka zní, zda bude mít ECB politickou vůli vyplatit ohromnou sumu peněz, kterou by si italská záchrana žádala," konstatuje Lachman. Tvrdí, že jinými slovy jde o to, zda se Lagardeové podaří přesvědčit německé a severoevropské politiky, aby povolili ECB půjčit Itálii tolik, aby se udržela nad vodou.

Problém spočívá v tom, že případný záchranný balík pro Itálii by byl děsivě velký, nastiňuje ekonom. Připomíná, že země má vládní dluh ve výši zhruba 2,5 bilionu dolarů (téměř 60 bilionů korun, pozn. redaktora) a s ohledem na hlubokou hospodářskou recesi a rozpočtový deficit může italská vláda potřebovat následující dva roky po sobě až půl bilionu dolarů (téměř 12 bilionů korun).

Do toho se podle Lachmana přidává problematický italský bankovní sektor o objemu 4 bilionů dolarů (přes 90 bilionů korun), který může potřebovat enormní podporu ECB, pokud by italští vkladatelé své peníze v obavách vybrali.   

I řecká dluhová krize v roce 2010 vysílala do světové ekonomiky silné otřesy, a proto se analytik ptá, jak by to vypadalo v případě italské dluhové krize, s ohledem na skutečnost, že italská ekonomika je zhruba desetkrát větší než řecká. To by měla Lagardeová připomínat zbytku skupiny G-7, pokud jej chce přimět k poskytnutí mezinárodní podpory stabilizačnímu ekonomickému programu pro Itálii, doporučuje Lachman.