Evropa Trumpův zájem o Grónsko ignoruje. Ten ji přitom chytil do pasti

Hrozba amerického prezidenta ohledně územní expanze silou je něco, co Evropa dosud spojovala spíše s Ruskem. Vladimir Putin v minulosti opakovaně vyhrožoval východoevropským státům a své hrozby naplnil invazemi do Gruzie v roce 2008 a Ukrajiny od roku 2014. Teď se však podobné výhrůžky ozývají z Washingtonu, což mnohé Evropany šokuje.

Přesto reakce evropských lídrů zůstává nečekaně vlažná. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová i předseda Evropské rady António Costa mlčí. Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz sice krátce reagovali, ale poté se připojili k obecnému tichu, píše The Guardian.

Existuje několik logických vysvětlení, proč Evropa volí tuto zdrženlivou reakci. Na pozadí světové rivality velmocí a klimatické krize, která otevírá nové námořní trasy v Arktidě, roste americký zájem o Grónsko, které je bohaté na nerostné suroviny. Současně je vztah mezi Kodaní a hlavním městem Grónska, Nuukem, složitý.

Nuuk usiluje o větší nezávislost a podle nedávného průzkumu zveřejněného v grónském listu Sermitsiaq a dánském Berlingske si 85 % Gróňanů nepřeje připojení k USA. Dánsko se obává, že příliš tvrdá reakce na Trumpovy požadavky by mohla vyvolat právě opačný efekt – posílit americký vliv na ostrově a odcizit Gróňany od Kodaně.

Z tohoto důvodu se Evropa rozhodla jednat tiše. Dánská premiérka se v posledních dnech setkala s lídry Norska, Švédska, Finska, Německa a Francie, stejně jako s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. Současně EU posiluje spolupráci s Grónskem v oblasti energetiky a těžby strategických surovin. Tento přístup – neeskalovat konflikt veřejnými prohlášeními, ale spíše podnikat diplomatické kroky v zákulisí – se může jevit jako promyšlená strategie.

Jenže tento přístup má i svou stinnou stránku. Evropští lídři se obávají odvety ze strany Washingtonu. Evropa zoufale potřebuje, aby USA zůstaly angažované v otázce vojenské bezpečnosti Evropy, především v podpoře Ukrajiny. Současně nechce riskovat obchodní válku, která by mohla tvrdě zasáhnout ekonomiky jednotlivých členských států EU. Mnohé evropské vlády si tak kladou otázku: stojí konflikt kvůli Grónsku za to, pokud by tím Trump mohl být vyprovokován k omezení podpory NATO nebo k uvalení hospodářských sankcí?

Strach Evropu paralyzuje. Čím více Trump hrozí, tím méně jsou evropští politici ochotni reagovat. Americký prezident tento strach cítí a – jako každý tyran – v něm nachází zalíbení. To ho jen povzbuzuje k dalším výhrůžkám a eskalaci požadavků.

Na druhou stranu je Evropa paradoxně až příliš klidná. Mnozí se stále domnívají, že jde o další z Trumpových výstřelků, které brzy zapadnou, nebo že jeho pozornost přesune jinam. Tato samolibá představa vede k nečinnosti a brání Evropě podniknout zásadní kroky k ochraně svých zájmů.

Evropa už dávno nemůže spoléhat na to, že bouře sama přejde. Trump zůstává nepředvídatelný a jeho kroky stále více zpochybňují transatlantickou alianci. Dnes je to Grónsko, zítra to může být podpora NATO, pozítří cla na evropské zboží.