Ukrajina jadernou velmocí? Zbytečné, uvedli bychom se do záhuby, tvrdí bývalý ukrajinský prezident

Odpověď se pokusil přinést server "Znaj.ua". Ten připomněl, že po rozpadu Sovětského svazu disponovala Ukrajina třetím nejsilnějším jaderným arzenálem na světě hned za Spojenými státy a Ruskem. Co se však s těmito jadernými zbraněmi stalo?

Ukrajina měla tehdy k dispozici 176 mezikontinentálních balistických raket, 44 těžkých bombardérů s více než tisíci malých jaderných raket a 1240 jaderných hlavic. 

Skutečnost je taková, že se Ukrajina na základě ratifikace Budapešťského memoranda svých jaderných zbraní vzdala. Jako výměnu za to dostala ujištění, že její teritoriální celistvost nebude narušena. Status bezjaderné země získala Ukrajina v červnu před 21 lety.

Otázkou však zůstává to, zda si mohla Ukrajina před lety jaderné zbraně nechat. Odpověď přináší první ukrajinský prezident Leonid Kravčuk, který tehdy za schválil přijetí memoranda. To kromě Ukrajiny podepsalo ještě pět dalších zemí - Spojené státy, Rusko, Velká Británie a později i Čína s Francií.

"Nemohli jsme to memorandum nepodepsat, protože bylo už předtím schváleno ukrajinským parlamentem. Já jsem podepsal rozhodnutí parlamentu, takže už nebylo možné couvnout. Je otázkou, jestli to memorandum nemohlo být v něčem jiné, lepší, efektivnější. Ale to už je jiné téma. Nepodepsat by znamenalo uvést zemi do stavu izolace, to zkrátka nešlo," vzpomíná bývalý prezident pro server Obozrevatěl.

Od doby podpisu smlouvy podpisu smlouvy už uplynulo přes dvacet let a Rusko anektovalo Krym a jeho vojáci bojují na východě země. Garance teritoriální celistvosti Ukrajiny byla ta tam. Mohla by se však Ukrajina tomuto útoku bránit, kdyby se jaderných zbraní nevzdala? Podle Kravčuka to možné není.

"Jsem přesvědčený, že jen šílenec se může odvážit k použití jaderných zbraní de facto ve středu Evropy. Kdyby Rusku nebo Ukrajině náhle přeskočilo a země by chtěla zaútočit na tu druhou jadernými hlavicemi, stala by se sama obětí. Je to jen fantazírování. O takových věcech mluví jen lidé, kteří o tomto problému nic netuší," poznamenal Kravčuk.

I kdyby však Ukrajina trvala na ponechání si jaderných zbraní, podle Kravčuka by jí to nepomohlo, naopak. Připomíná hlavně to, že jeho země by byla zcela izolovaná od okolního světa, došlo by na sankce, které by podle jeho slov Ukrajina nepřežila.

"To by byla totální šílenost. Sankce, nedostatek peněz a stárnutí jaderných zbraní, které i tak měly krátkou záruční lhůtu - to bychom získali. Navíc máme zkušenosti s Černobylem. Po takové katastrofě přece muselo přijít nějaké rozumné řešení a ne bláznovství, které někteří lidé podporují.

Co bychom vlastnictvím jaderných zbraní získali? Hodně lidí tvrdí, že bychom ostatní země, především případné nepřátele, zastrašili. Skutečnost je taková, že bychom spíš připomínali opici s granátem v ruce. Nemůžeme se bavit o jaderných zbraní, když na jejich výrobu a operování s nimi nemáme potřebnou kvalifikaci. Podívejte se, co se dnes děje se Severní Koreou. Stejně tak, možná hůř, by dopadla Ukrajina," uzavírá Kravčuk.

I přes Kravčukova slova však na Ukrajině existují politici, kteří by byli pro obnovení výroby jaderných zbraní. Jedním z nich je i Oleh Ljaško, předseda Radikální strany Ukrajiny a muž, který skončil třetí v posledních prezidentských volbách.

"Rusko svojí agresí vůči Ukrajině de facto anulovalo platnost Budapešťského memoranda. To dnes podle nás není platné, proto de iure Ukrajina obnovila svůj status jaderné velmoci. Myslíme si, že jaderné zbraně jsou jedinou zárukou naší nezávislosti. Kvůli tomu, že Budapešťské memorandum pozbylo platnosti, má Ukrajina v souladu s mezinárodními normami právo na to začít pracovat na výrobě jaderných zbraní, aby si zachovala suverenitu," řekl pro televizi 112 Ukrajina.

Zároveň však dodal, že politická vůle k výrobě jaderných zbraní v tuto chvíli na Ukrajině není. Jakou cestou se Ukrajina vydá? To by měly napovědět další prezidentské volby, v nichž bude současný prezident Petro Porošenko obhajovat svůj mandát. Volby se uskuteční na konci března roku 2019. Do té doby však téměř s jistotou lze říci, že Ukrajina jaderným nebezpečím pro Evropu, potažmo pro svět, nebude.