Německo má jeden z nejmenších podílů vzdělaných migrantů, ukázal průzkum. Izrael a Itálie o ně nestojí

Veřejnost ve většině zemí stále podporuje migraci vzdělaných pracovníků. Nejvíce se pro ni vyslovili respondenti v Švédsku (88). Navzdory brexitu též britská veřejnost má za to, že vzdělaní migranti představují spíše vzpruhu než zátěž pro ekonomiku (85%). Příznivě se na takovýto typ migrantů dívají též v Kanadě (84%), Německu (81%), Austrálii (79%) i v USA (79%).

Větší skepticismus projevují občané Francie (68%), Španělska (67%), Nizozemí (61%), Řecka ( 54%). V Izraeli (42%) a Itálii (35%) dokonce převažují ti, co jsou proti migraci vzdělaných lidí (Izrael 51%, Itálie 50%).

 V Izraeli přitom jsou migranti výrazně vzdělanější než nativní populace. Zatímco univerzitní vzdělání má v Izraeli 49% v cizí zemi narozených lidí starších 25 let, v případě nativní populace je to 35% . je to tedy 14% rozdíl. Podobně je na tom Velká Británie, kde 49% migrantů má univerzitní vzdělání proti 37% nativního obyvatelstva (12%) rozdíl.

V jiných zemích nicméně rozdíl nebývá tak vysoký. V Kanadě a Austrálii je jen 4% ve prospěch migrantů, V Švédsku 1%. V ostatních zemí bývá nativní populace vzdělanější. V Itálii, Španělsku o 1%, v Francii o 3% , v USA o 4%, v Německu a Nizozemsku o 5% a v Řecku dokonce o 9%.

Největší podíl vzdělanosti mezi migranty má Kanada (63%) a Austrálie (61%). V ostatních státech je větší počet migrantů, kteří nemají univerzitní vzdělání. Ve Velké Británii a Izraeli je podíl migrantů s titulem v přistěhovalecké populaci  49%, v Švédsku 41%, v USA 36%, ve Španělsku 29%, v Nizozemí 28%, v Francii 26%, v Německu a Řecku 22% a v Itálii 14%.  

USA má přesto stále největší počet vzdělaných migrantů. V roce 2015 to bylo 14,7 miliónu lidí, třikrát víc než v Kanadě (4,4 miliónu lidí) a čtyřikrát víc než v Velké Británii (3,3 miliónu lidí).

 Velké rozdíly existují mezi vzděláním jednotlivých migračních skupin. Zatímco v roce 2015 jen 9% mexických migrantů, největší imigrační skupiny vstupující do USA, mělo univerzitní vzdělání, u čínských migrantů to bylo 52% a u indických dokonce 80%. Mnozí migranti z subsaharské Afriky jsou taktéž velmi vzdělaní, často přesahující průměrné vzdělanostní stupně v USA. 

Data ukazují, že ty státy, které se přímo zaměřují na přitáhnutí vzdělaných migrantů, bývají v tomto ohledu úspěšnější než ty, které nemají žádné specifické požadavky na vzdělání migrantů. Např. Kanada zavedla bodový systém v roce 1967, který dává přednost těm migrantům s větším vzděláním, znalostí jazyka a příznivým věkem. Podíl migrantů s titulem vzrost z 13% v roce 1971 na 44% v roce 1981. Dvě třetiny (63%) migrantů v Kanadě starších v Kanadě má nějaké postsekundární vzdělání.

V porovnání, ve Francii vzrost počet migrantů s univerzitním vzděláním z 9% v roce 1970 na 40% po roce 2010. Francie nemá specifický systém, který by partikulárně preferoval vzdělané migranty. Vzestup vzdělaných migrantů u ní tedy nebyl tak výrazný jako u Kanady.