Erdogan chce ovládnout islám v Evropě. Jeho nástrojem je Muslimské bratrstvo

V roce 2017 rakouský politik za stranu Zelených zveřejnil uniklé dokumenty od neznámých zdrojů, které měly odhalovat rozsáhlou špionážní síť Turecka od Japonska, Keňu až k Nizozemí a Velkou Británii. O špionáži a pokusů skrytě působit a ovlivňovat v dané zemi hovořila řada bezpečnostních služeb, zvláště pak ty německé.

V Německu, kde žije největší turecká komunita v Evropě, jsou pokusy Erdogana prostřednictvím Diyanetu, tureckého úřadu pro náboženské záležitosti šířit tureckou verzi islámu, kritizovány z nejvyšších míst. Erdogan přesto otevřel v Kolíně nad Rýnem největší německou mešitu.

Německé tajné služby si ale všímají i dalších organizací podporovaných Tureckem, o kterých se na veřejnosti tolik nemluví, ale které mohou v konečném důsledku být ještě větší překážkou integračních snah Německa. Foreign Policy v tomto ohledu výslovně zmiňuje islamistickou organizaci Milli Gorus („Národní vize“), kterou založil Erdoganův politický mentor a první „islamistický“ premiér Turecka, Necmettin Erbakan, v roce 1960. Organizace má asi 300 000 členů a kontroluje asi 300 mešit, převážně v Německu.

Podle zprávy německé zpravodajské služby z roku 2005 Milli Gorus šíří protizápadní, protidemokratické a antisemitické názory a je překážkou v integraci Turků do německé společnosti. Ačkoliv sama Milli Gorus není zařazována mezi radikální organizace, německá zpravodajská služba varuje, že může k radikalizaci nicméně přispívat.

Podpora Milli Gorus ukazuje, jak hluboce se za Erdoganovy vlády změnila oficiální politika státu. Diyanet před jeho nástupem k moci šířila turecký umírněný, sekulární islám a byl v rozporu s islamistickými organizacemi jako je Milli Gorus, které narušovaly Atatürkovy sekulární ideje. Za Erdogana se hranicemi mezi oběma organizacemi v podstatě zcela rozplynuly.

Milli Gorus hraje podstatnou roli v Erdoganových širších ambicí, které jdou za hranice Turecka i turecké diaspory. Organizace je napojená na široké hnutí Muslimského bratrstva. Zatímco Saúdská Arábie, která jako Turecko se pokouší šířit svoji tvrdou verzi islámu šířit v muslimských komunitách, se vůči organizaci staví odmítavě a považuje její členy za teroristy, Ankara ji výrazně podporuje.

Turecko poskytlo řadě prominentních členů Bratrstva azyl poté, co v Egyptě byla svržena jejich vláda a nové vedení prohlásilo Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci. Členové Bratrstva provádí své obchodní operace či řídí své televizní a další kanály, které často jsou velmi silně zamířené proti současné egyptské vládě.

Turecko také se postavilo proti plánovanému rozhodnutí Donalda Trumpa prohlásit Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci. Turecký postoj je pochopitelný. Podle Yasina Aktaye, Erdoganova hlavního poradce, Muslimské bratrstvo jako reprezentant mezinárodního islámu přispívá k „měkké síle (soft power)“ Turecka jakožto „vůdce muslimů“, jak se snaží vystupovat Erdogan. Označení za teroristy by tyto Erdoganovy snahy výrazně narušily.